Zde najdete nezkreslené, věrohodné, objektivní a necenzurované zprávy z našeho pobytu na škole v přírodě. Tedy možná, pokud děti něco napíší...

Pátek 5. 4. 2019

Konečně jsme odjeli! Ani jsem se nestihla s některými rodiči přivítat u busu (člověk míní, ale úřad mění), proto se omlouvám. Do penzionu jsme po krátké zastávce  u benzínky a dlouhých zastávkách na semaforech u opravovaných silnic dorazili přesně na oběd. Dětem chutnalo a s chutí začaly i vybalovat. Vše bez konfliktů. Pokoje jsou luxusní, místa a úložných prostorů spousta. Odpoledne jsme vyrazili na procházku ke vstupu do Teplických skal a zpět jsme to vzali přes Lysý vrch (611 m. n. m). Vrátili jsme se ještě před večeří a plánovali, co budeme na škole v přírodě dělat. Po večeři byla ještě chvíle na pobyt venku a pak už mýt, číst a spát. Počasí nám zatím přeje, bylo 17 stupňů a sluníčko, tak jsme se rozhodli, že to takto vydrží i na další dny.

Deník: Dnes jsme přijeli na Švp. Je to tu super, ale cesta autobusem byla moc dlouhá, jeli jsme 3 hodiny a jednu hodinu trvala zácpa, takže 4 hodiny. Přijeli jsme ve cca 12:00 a šli jsme se naobědvat. Potom byl odpolední klid, to jsme si vybalovali. Potom jsme šli na výlet, ušli jsme 6 km. Když jsme se vrátili, šly jsme s holakama na pokoj, ale zjistily jsme, že můžeme jít ven, a tak jsme šly. Ostatní hráli vybiku, ale nás to nebavilo, tak jsme si šli hrát na koně a bylo to tak šílený, že vám to ani nebudu říkat. Jediný, co vám řeknu je, že mám úplně vykřičený hlasivky. Potom byla večeře, po ní porada v tělocvičně a pak jsme se šli připravovat na spaní a potom spát. Babeta

Deník: Jeli jsme sem 3 hodiny. Hned, co jsme přijeli, dali jsme si oběd a šli do hor. Tam jsme s Mikym „chránili přírodu“, sbírali jsme odpadky a dávali je k Mikymu do batohu. Našli jsme toho dost a vtom jsem uviděl nějaký bílý cancourek. Ukázal jsem ho Mikymu a chtěl jsem tam jít, ale Miky mě předhonil a vytáhnul to ze země. Byl to kompas. Podal mi ho a já si ho dal do kapsy. Na konci jsme měli odpadků dost a došli jsme je vyhodit. Pak jsme šli k táboráku (nezapálenému) a hráli hru. Udělali jsme čtveřice. Každá čtveřice se měla dohodnout na 3 věcech, které by chtěli dělat na škole v přírodě, bohužel jsme moc nezapojili fantazii. Všichni (i my) říkali samé nudy. Pozn. vyhrála diskotéka, noční bojovka a táborák. Potom najednou vstali učitelé a začali říkat: např. Já navrhuju youtube večírek. No ale jelikož to nikdo jiný neřekl, řekli, že to nebude. Tak jsme vyhlásili stávku a učitelé řekli, že příští rok. Pak jsem hráli asi 3 hodiny vybiku. Lojza

Deník: Dnes jsme přijeli na školu v přírodě. V autobuse jsme se nenudili, protože jsme se bavili. Když jsme vystoupili z autobusu, tak jsme odváželi kufry. Bylo jedno, jaký kufr vezmeme. Hned jsme šli na oběd. Po obědě byl čas na vybalování. Potom byl výlet na Lysou horu. Než jsme se vrátili do hotelu, sedli jsme si k chatkám kolem vyhaslého táboráku. Dostali jsem za úkol rozdělit se do čtyřech skupin, dva čtvrťáci a dva páťáci. Na jednu skupinku nevyšlo, protože čtvrťáků je 23 a páťáků 21. Měli jsme vymyslet, co bychom si na škole v přírodě přáli. Když jsme přišli do hotelu, chtěli jsme hrát vybiku. Já  a mé kamarádky vybiku hrát nechtěy. Po vybice jsme šli na poradu a potom na pohádku a spát. Kamila

Hlášky z deníků:

Došli jsme na vrchol a někteří začali jásat, že to mají za sebou.

Když byl oběd, začalo se mi stýskat.

Byli jsme ve skalách a na výhledně.

 

Sobota 6. 4. 2019

Dopoledne bylo krásně teplo a slunečno, takže jsme se učili celý den venku. Po poledním klidu jsme hráli hry kolem chaty (počasí stále drží) a nanosili dřevo na táborák. Večer snad posedíme. Někteří se už hodinu pokoušejí rozdělat oheň (klacíkem a suchou trávou). No nevím, nevím, zda to necháme jenom na nich …

Deník: Vzbudil jsem se jako poslední. Šli jsme ven a skoro celý den jsme pracovali na táboráku a ohništi. Taky jsme šli hrát vybiku. Po večeři jsme rozdělali oheň. Potom se stala ale nečekaná událost. BOJOVKA. Mohli jsme jít po dvojicích nebo sami. Paní učitelka říkala, že po dvojicích to bude těžší, a tak jsem šel s Mikim. A měla pravdu. Já nic neviděl, protože jsem malej. Mělo to výhodu, že do větví narážel jen Miki. Vrátili jsme se ve 22.00. Já jsem dostal prášek a šel spát. Vojta

Z deníku: Dnes dopoledne jsme se snažili o překonání rekordu ve scrabblu. Nakonec se to povedlo skoro o 35 bodů. Vymysleli jsme hodně slov. Měli jsme velké štěstí, protože na jednom tahu jsme na tabuli přimagnetovali vššch 10 písmen, což znamenalo + 50 bodů a to nám pomohlo k vítězství 157 bodů … Valy

Z deníku: … Konečně nastala ta chvíle, kdy jsme se odebrali k ohništi. Mysleli jsme, že budeme opékat buřty, ale byl to omyl! Tak jsme jenom zpívali. Ale pak v lese všichni viděli světýlka. A nám tak nějak docházelo, že bude BOJOVKA! Nejdřív jsem nevěděla, jestli půjdu. Ale šla jsem. Měla jsem na začátku divné pocity: bála jsem se a zároveň těšila, potřebovala jsem na záchod. A když jsme vyšli (šla jsem  s Mončou) bály jsme se, protože jsme asi 2 m metry neviděly žádné světýlko. Ale dopadlo to dobře a vtipně, protože po 4 metrech jsme se potkali s dalšími 3 skupinami. Pak jsme se všichni na jednom místě setkali a šli společně do penzionu. My se ještě osprchovaly, umyly zuby, učesaly a šly spát. Maruška R.

Z deníku: Dnes jsme měli dělat táborák. Napadlo nás, že ho rozděláme bez sirek a zapalovače. Zkoušeli jsme různé věci, křemeny, dření dřívka (to jsme provrtali dřevo) a potom nám pan asistent poradil a udělal takový „stroj“ na kterém dřeme dřevem. To jsme nezvládli … Lojza

 

Hlášky z deníků:

Začátek dne byl klasický. Neudálo se nic zajímavého až na to, že jsme měli na pokoji pavouka.

Nejdřív jsme zkoušeli zapálit oheň, ale nikomu se to nepovedlo, tak jsme šli na večeři.

Pak jsme šli ven, tam se polovina naší třídy snažila rozdělat oheň klackem a senem. A ostatní dělali koňoviny.

Ze začátku jsme si hrála na honěnou s holkama, pak jsem si hrála se psem. Pes se unavil a my se nudily.

Já a dalších devět dětí jsme na bojovku nechtěly. Tak jsme šly na hotel a četly Malého poseroutku.

 

Neděle 7. 4. 2019

Ráno kupodivu všichni svěží. Tedy děti. Dopolední matematika a čeština uběhly rychleji, než jsme počítali, takže jsme kvapem poobědvali, protože nás čekal celoodpolední výlet do Adršpachu. Tam vlakem (proto ten spěch) a zpátky pěšmo. Děti ušly 13 km (za 6,5 hodiny) a vrátily se přesně na večeři. Byly buchtičky se šodó! A po tom všem ještě někteří měli dostatek energie na trampolínu a další. Při večerním čtení zatím usnul jenom jeden. Přesněji jedna.

Z deníku: Po snídani je vždy výuka. Zrovna jsme si říkali, jak kdo má napsaný deník. Byly tři kategorie. Krásný, dobrý a hrůza (odfláknutý). Já jsem měl hrůzu. Chvilku jsem se styděl, ale pak jsem si uvědomil, že každý dělá chyby a ty chyby se budou časem a časem zlepšovat. Byl oběd, o půl hodiny dříve, kvůli tomu, že jsme měli výlet do Adršpašských skal….. Když jsme dorazili do Adršpachu, byly hned vidět skály. Byl tam starší průvodce, jmenoval se Vladislav. Hned jak jsme vstoupili, bylo vidět zaplavený lom. Museli jsme trošku popojít, abychom viděli Krakonošovo křeslo. Viděli jsme i slůně bez ocásku, chudák. Skoro na všech skalách byly obličeje opic. Něco Vám řeknu, všichni chtěli vidět Milence. No a viděli. Cestou zpátky jsme šli pěšky z Vlčí rokle. Nebylo divu, že nikdo nechtěl hrát vybiku. Dlouhá cesta něco stojí. Michael

Z deníku: Když jsem se probudil, tak jsem se převlíknul a šel jsem na snídani. Po snídani jsme šli do Adršpašských skal. Ale protože jedna holčička byla nemocná (pozn. z 5. B), tak si paní učitelky střihly, kdo bude na penzionu a bude s holčičkou. Blbý bylo to, že zůstala naše paní učitelka.  Šli tedy s námi paní učitelka Ř., paní učitelka Eva  a pan asistent Honza. Když už jsme vyrazili, šli jsme na vlak. Tam jsme čekali asi 5 minut a potom jeli… Petr K.

Z deníku: … Když jsme vystoupili, ohromily mě skály a krásné prostředí. Sedli jsme si k lavičce a dojedli tu housku se salámem. Pak jsme šli do Adršpašských skal. Pan průvodce byl moc vtipný. První nám řekl, co máme dělat a co nemáme dělat. První skála byla ve tvaru krakonošského džbánu. Druhá byla homole cukru. Ten pán nám řekl, ať dáme pod skálu větvičky a kluci pak z druhé strany tlačili. Ale nepřetlačili. Když jsme šli dál, tak tam byla taková malá skála ve tvaru slůňátka bez ocasu. Ten pán nám řekl, že tady je zlá lvice a že tomu neposlušnému slůněti ten ocas ukousla. Šli jsme dál a narazili jsme na bránu, no jak bych to popsala, no prostě vedla mezi skálami. Tam bylo Sloní náměstí. Bylo to vlastně náměstí, ale po stranách byly skály ve tvaru slonů. Jeden tam chyběl. Hádejte, jaký? Ano, chybělo to zlobivé slůňátko ... Laura

Z deníku: Na snídani dostali ti, co byli na bojovce, baterku. Oběd jsme měli o půl hodiny dříve a večeři o pul hodiny později, abychom si stihli užít výlet. A taky jsme si ho užili (nebo myslím, že si ho užili i ostatní). Došli jsme k vlakové stanici a tam počkali na vlak. Jeli jsme jednu zastávku. Chvíli jsme šli a pak jsme zašli do Aršpašských skal. Chodili jsme tam. Koukali jsme tam. Viděli jsme tam: slony, delfíny, milence, opice, zub, Noemovu archu a milion dalších věcí. V jednu chvíli jsme viděli netopýra jménem Batman a hledali jsme Spidermana, ale nenašli. Na konci jsme byli na loďkách, kde nám průvodce říkal různé blbiny. Třeba: "Na tomto místě je tolik vody, že už je po kotníky“ a po chvíli dodal “když stojíte na hlavě“. … Lojza

Z deníku: …. A první, co jsme viděli, bylo nádherné jezírko.  Prý že se tam natáčelo hodně filmů, například Letopisy Narnie. Ještě k tomu jezeru. Dřív tam byl důl na písek. Když se tam přestalo pracovat, spodní prameny se vytlačily, takže celý ten důl zatopily …. Byl tam i malý vodopád. Když jste zakřičeli 3x Krakonoši, dej nám vodu, tak se ten vodopád 5x zvětšil. Byl tam i Krakonošův zub, prý, že v něm měl kazy. Taky nos, který ukazoval počasí. Hned vysvětlím. Vlastně pískovec je taková houba, takže když je hodně velká vlhkost a v tom pískovci je moc vody a tu vodu neudrží, tak to pouští přes ten nos. Takže pokud z nosu teče vody, tak do 3 hodin prší. Nelly

Hlášky z deníků:

Když jsme šli na prohlídku, tak ten průvodčí byl srandovní. Dokonce jsme mohli i štěkat.

Bylo tam hodně zvířátek vytvarovaných do skal.

No ještě chvíli jsme se smáli a pak jsme tak nějak usnuly.

Zatím jsem ani jednou nebrečela.

 

 

Pondělí 8. 4. 2019

Dopoledne rutina (jak psali někteří). Odpoledne vyrážíme do městečka. Cestou zpět se stavíme na fotbalovém hřišti. Večer více.

Stavili jsme se tam na delší dobu, než jsme počítali. Odpolední program doznal změn, ale stejně jsme si vše užili. Zítra nás čeká túra do Teplických skal. Dobrou noc.

Deník: Ráno jsem vstala, udělala ranní povinnosti a šla na snídani. Zapomněla jsem říct, že na každé snídani byl i bude švédský stůl. Když snídaně skončila, čekalo nás učení. Dopisovali jsme deníky, dělali Čj a hráli bingo v M. Potom byl výborný oběd. Když jsme dojedli, tak se šlo na fotbalový zápas. Cestou jsme se zastavili v městečku a šli nakupovat. Pak jsme dorazili na fotbalové hřiště. Týmy byly: Indiáni vz Čistí. Vyhráli Čistí. Na hotelu jsme dělali soutěže 5. vz 4. ve vybice a scrabblu. 8 páťáků a 8 čtvrťáků šlo na scrabble a zbytek na vybiku. Já byla na scrabble. Na scrabble jsme vyhráli 1:0 a na vybice prohráli 2:0. Ale počítá se to jako 1:1, protože ve vybice byly 2 hry a ve scrabble 1 hra. Pak se šlo na večeři, poprvé byl i na večeři švédský stůl. A pak už jen vysprchovat, do peřin, na pohádku a spát. Kamila

Z deníku: Dnes jsme šli do města. Nakupovali jsme tam. Bylo tam infocentrum, potraviny, číňanec (u kterého bylo napsáno „Asijský koutek“), dvě vinotéky (mňam), hospoda (zavřená), točená zmrzlina (zavřená) a knihkupectví. Dohromady jsem použil něco kolem 100 Kč. Když všichni nakoupili, šli jsme na fotbalové hřiště. Tam někteří hráli fotbal, já na první zápas nechtěl, protože fotbal úplně nemusím, ale na druhý jsem šel. V hotelu jsme si jen odložili věci a šli ven. Tam jsme se rozdělili do čtyř  družstev. Čeština 4. A, čeština 5. B, vybika 4. A a vybika 5. B. Já hrál vybiku. Ve vybice jsme prohráli, protože jsme neměli Dana (protože si opět něco udělal s nohou). Ale ve scrabblu jsme vyhráli … Lojza

Z deníku: … A ten druhý jsme vyhrávali, ale pak se stalo Danovi něco s nohou. On totiž Tom chtěl dát gól no a podklouzla mu noha a on spadl na Dana. Takže jsme druhý zápas nedohráli, my šli do penzionu a Dan jel do nemocnice s paní učitelkou. Bylo mi ho líto. (Pozn. dobře to dopadlo, Dan zůstává) …

Deník: 8. 4. jsme byli ve městě. Všichni si kupovali strašně moc věcí, ale mě se to zdálo zbytečné. Tak jsem si koupil jenom nanuk a turistickou  vizitku (už máme třetí deník). Potom jsme šli na fotbalové hřiště. Rozdělili jsme se na dva týmy. První hru jsme prohráli 1 : 4. Druhou hru to bylo 0 : 0, teda aspoň si to tak pamatuju, protože potom mi Tomáš omylem spadnul na nohu velkou ranou. Tak jsme jeli do nemocnice. Naštěstí to dopadlo dobře. Dan

Z deníku: … Přišel Petr a říká“ „Miky, potřebuje tě paní učitelka“. Už jsem měla strach, co se stalo. Paní učitelka říká: „ Miky, nemůžu po tobě přečíst tuhle větu“. Na chvilku jsem se zarazil: „Jakou?“ Ukázala do mého deníku: „Tuhle poslední“, řekla paní učitelka. „Já totiž píšu Tvůj deník na internet“. „Cože? Vy mě píšete na internet?“ To byl asi můj nejlepší den v životě. INFO: Ta poslední věta byla: Dlouhá cesta za něco stojí. Michael

Hlášky z deníků:

Já jsem při konci čtení usnula, ale pak paní učitelka řekla, že se jde spát a to mě probudilo.

Dnes už to je můj rekord dnů, co jsem nebrečela.

Úterý 9. 4. 2019

Pro dopolední výuku připravila 5. B pro děti ze 4. A běhací vědomostní kvíz. Obě třídy si to moc užily, sluníčko krásně svítilo, bylo teplo. Po obědě jsme vyrazili do Teplických skal. Tam jsme viděli spoustu zajímavého a řádně vymrzli na Sibiři. Dorazili jsme právě na večeři. Po ní ještě následovala rozhodující hra o vítězství mezi třídami. Zase to skončilo nerozhodně a před čtvrťáky a zvláště před jejich dívčími zástupkyněmi opravdu smekám. Více se snad dozvíte z deníků. Skončilo to opět nerozhodně, takž musíme na zítřek vymyslet něco dalšího.

Deník: Dnes ráno jsem se probudila a vyčistila si zuby, učesala, převlékla a šla na snídani. K snídani jsem měla rohlík se sýrem. Po snídani nám 5. B připravila hru. Měli jsme jít na terasu. Na terase nám vysvětlili pravidla. Měli jsme jít ke stanovišti a tam nám řeknou, co máme dělat: poznat písničku, poskládat puzzle, najít karty, ochutnávka, zapamatovat si věci, vlastivěda, uhádnout herce, olympiáda. Já, Laura, Petr K. jsme byli na 2. místě. Po hře byl oběd. K obědu byla rajská. Po obědě jsme šli na výlet. Šli jsme do Teplických skal a Sibiře. Byl tam okruh, ale sídlil tam sokol stěhovavý. Šli jsme se tam kouknout, a šli jsme stejnou cestou domů. Měli jsme večeři. Po večeři v 7 hodin jsme šli na terasu. V pondělí jsme hráli vybiku a vyhrála 5. B a ve scrabblu 4. A, a tak jsme soutěžili, kdo sní dřív bochník chleba. Jana

Z deníku: … Když jsme přišli do hotelu, tak byla večeře. A po večeři bylo rozhodující kolo 5. B vs 4. A a bylo to hodně tajemné. Učitelky napsaly na tabuli, že si musí reprezentanti 4. A a 5. B vzít pláštěnku, pero, zápisník, kšiltovku, teplé oblečení, baterku. Bylo to napínavé. Paní učitelka Ř. něco vytahovala z tašky a byl to ………. CHLEBA a začal souboj. Naše třída začala jíst a všichni řvali: „Jezte! Jezte!“ a já mám z toho úplně vykřičený hlasivky. A potom to skončilo tak, že to byla asi remíza, takže další hra ve středu. A pak jsme šli spát. Babeta

Z deníku: …. Když polední klid skončil, šlo se na výlet. Šli jsme do skal. Já jsem viděla skály ve tvaru Karla IV., hlavu orla, Krakonošův míč, bránu, ruku, která drží zmrzlinu, housenku, koňskou hlavu, hlavu psa, krakonošské šortky, želvu a hlavu opice. Pak jsme šli do části, která se jmenovala Sibiř. Byla mi strašná zima. V Sibiři byl ještě sníh. Když jsme šli do penzionu, bylo mi tepleji. Po výletě se šlo na večeři. Po večeři se šlo na finále. Na finále, kdo je lepší, jestli 5. B nebo 4. A, protože to bylo nerozhodně. Byla to soutěž, kdo sní dříve bochník chleba. Bylo nás 5 lidí. Představte si, že jsme chvíli vedli. Ale pak to skončilo zase vyrovnaně. Takže to asi bude nekonečný boj. Po té soutěži mi bylo trochu blbě. Pak se šlo vykoupat a číst. Po čtení se šlo spát. Laura.

Hlášky z deníků:

Šli jsme i do skal, kde jsme museli být zticha, protože tam byli orlové, kteří byli vzácný druh.

Dostali jsme odměnu, ale nebudu to říkat, protože to dám svému bratříčkovi.

Na tabuli psali, že si máme vzít bundu. A já inteligent jsem si vzala nejtenčí bundu, co mám.

Odpolední klid pro nás neznamenal klid, většinou tancujeme, neptejte se, jak.

Byla soutěž ve žraní chleba.

 

Středa 10. 4. 2019

Ráno jsme jako každý den psali deníky a pak skládali v matematice Sonobeho krychli. No krychli, někteří jich složili i patnáct! A bez jakékoli pomoci. V tělocvičně jsme vyzkoušeli jednu zajímavost, pokud se mi podaří nahrát video, uvidíte sami. Podařilo - https://youtu.be/-PA0gHBRCLI. Dětem trvalo jenom pět minut a zvládly to. Nevěřila jsem, paráda. Po obědě začalo naplno svítit sluníčko. Bylo sice chladno, ale přesto jsme až do večeře byli venku - hráli lasici a hledali poklad mezi skalami. Mylně jsme se domnívali, že jsme děti dostatečně utahali. Opak byl pravdou, zbytek dne ještě někteří strávili na trampolíně a v tělocvičně. A abych nezapomněla - souboj tříd vyhrála 4. A. A byly to nervy jak hrom!

Deník: Vstala jsem v 6:09 a ostatní ještě spali. Tak jsem si četla knížku. Po čtení knížky jsem čekala na snídani. Trvalo to dlouho, ale dočkala jsem se. K snídani jsem si dala rohlík se šunkou a sýrem a ještě mysli. Potom jsme skládali krychle a mě to moc nešlo. Ale jedna se mi povedla! Ta druhá je hnusná. No to je jedno. Oběd, hraní hry a hledání pokladu. Žádný jsme nenašli!!! Večeře a soutěž 4. A proti 5. B. A soutěžili jsme v otáčení gumových medvídků, kteří byli ve vodě. Já jsem nehrála, ale vyzkoušela jsem si jednoho obrátit. Bylo to těžké a zábavné. Potom jsme šli spát a asi ve 21:15 k nám do pokoje přišla celá třída popřát Žandě (mé spolubydlící) k narozeninám. To bylo moc hezké. A pak asi ve 21:45 jsem usnula. Monika

Deník: Dnes to byl nejlepší den. Ráno jsme vstali a šli jsme na snídani. Po snídani jsme šli psát deníky. Potom jsme šli na dopolední výuku. Na dopolední výuce jsme dělali to, že jsme se chytili za nohy a tahali jsme se a udělalo to takový efekt, že to vypadalo jako květina. Když jsme se podívali na originál a na to naše, bylo to celkem podobné. Po dopolední výuce jsme šli na oběd. Po obědě jsme šli hrát hru jménem lasice. Hra spočívá v tom, že jsme šli na stanoviště a na tom stanovišti byly tři krabičky a nějaké z nich nás poslaly dál. Kdo se dostane k lasici, tak vyhrál. Po lasici jsme šli hledat podklad. … Daniel měl veliké štěstí, protože zakopl o svoji berli a spadl do křoví. Daniel našel v tom křoví černý balík a v něm byly bonbóny. …  Péťa C.

Z deníku: … Ta hra se hraje takhle: u chatek jsou zvířátka na cedulích. A u nich jsou 3 krabičky od sirek a v nich jsou napsaná zvířátka. A já třeba jdu ke komárovi, otevřu krabičku a ta mě pošle k hadovi. Od hada tě třeba pošlou ke kancovi, no a když máš štěstí, tak jdeš i k lasičce, a tam je cíl. … Petr K.

Z deníku: … Soutěž se konala v jídelně. Pět vybraných žáků  z každé třídy stojí kolem stolu. Velké napětí! Tác se odkryje! Pod ním je 10  Haribo medvídků! Musejí je převrátit jednou rukou na břicho. Medvědi jsou mokří. Vyhrává: 4. A. Jéj! … Kamila

Z deníku: … Po obědě byla hra. Nejdřív nás vylosovali do skupin. Bylo to stejně jedno, protože jsme chodili sami. Dneska byl fakt akční den. Hned po hře jsme šli hledat poklad. Došli jsme k lesu, kde byl položen popsaný papír. Bylo tam psáno, že v tomto lese se nachází poklad. V lese bylo mnohem více než jeden poklad. Pro každou skupinu byl jeden poklad plus k tomu dva bonusový balíčky. Kdo našel ten bonusový, byl jeho. Akorát že 2 skupiny nenašly poklad a ty bonusový taky ne. Nakonec jsme se vrátili … Bára

Hlášky z deníků:

Dnes jsme vstali v 7:34 a divili jsme se tomu, jelikož paní učitelka nás chodí budit v 7:30.

V tělocvičně jsme dělali takovou kytku, ale kytku z lidí.

To origami byla ta matematika.

Dnes jsme začali hrou lasičkou. Nepochopil jsem to, ale nějak jsem to hrál.

Kdyby neměl berle, tak jsme ten poklad nenašli.

Já jsem otočila všechny, ale ten poslední zelenej mě dost štval.

 

Čtvrtek 11. 4. 2019

Dopoledne jsme věnovali opravám chyb v denících - nepovedlo se zcela (ani náhodou), ale děti si upevnily spoustu pravopisných jevů. Po obědě nás čekala poslední hra (jak jsme si mysleli) - běhací pexeso. Děti pěkně zčervenaly. Chtěli jsme je tedy nechat do večera odpočinout, ale 11 statečných se rozhodlo vyrazit znovu do lesa, že ty čtyři nenalezené poklady prostě najdou! Tuším, že se jim to nepovede, jsou schovány tak dokonale, že ani my netušíme, kde jsou. Ale uvidíme. Večer diskotéka - už teď se na ten řev těším - balení a zítra hurá domů. Autobus vyráží v 10.30, do 14 hodin bychom měli dorazit na Dědinu. Těšíme se na Vás.

Z deníku: Ráno už nebudu vysvětlovat. Snídani taky ne. Né že se mi nechce psát, to vůbec ne, ale nevím, co bych k tomu ránu vymýšlela. To už je jedno. Po snídani jsme šli psát deník do jídelny. Tam jsme ho (ten deník) buď psali nebo opravovali. Opravovali jsme ho až do oběda…. Nelly

Z deníku: … Pak jsme šli ven. Hrát běhací pexeso. Byla to zábava, i když jsme prohráli. A vítězové dostali nebo si spíš vybrali, jakýkoliv balíček chtěli (samozřejmě podle stupňů). My jsme byli poslední, a tak jsme si vzali to, co na nás zbylo. Nebyla to sice velká krabice, ale byla v ní spousta věcí. Bonbóny – spousta bonbónů, náramek, jojo. Bylo to super! Pak byla večeře, k večeři byl řízek s bramborama. Potom jsme měli volno až do 19.00, protože pak byla DISKOTÉKA!! Nejdřív jsme tam přišli a nevěděli, co máme dělat. Ale pak jsme to rozjeli. … Maruška R.

Z deníku: Dnes jsem se probudila v 5:49. Snídaně. Kontrolování deníků a oběd. Polední klid byl dnes docela klidný. Celou dobu jsme si povídali a hráli hry. A teď jdeme ven. Ale nevím, co tam budeme dělat. Venku jsme hráli trochu jiné pexeso. Na týmy. Byla to štafeta. No já to neumím vysvětlit. Náš tým byl čtvrtý. Dostali jsme bonbóny a nové karty. Potom byla sváča a pak jsem psala deník. Večeře a diskotélka. A diskotéka byla skvělá! Bavila mě. Monča

Deník: Dnes ráno jsem vstala, zdál se mi zlej sen, nebudu ho rozebírat, ale jinak všechno v poho. Jako vždy jsem vstala, převlékla se a počkala s holkama do budíku. Pak jsme vyrazili na snídani, dala jsem si opět chleba s džemem a cereálie neboli mysli. Po snídani jsme si vzájemně opravovali deníky, to byla nuda, ale no co, tak už to bývá. Konečně nás paní učitelka pustila, 8 minut před obědem. K obědu byl kuřecí řízek s brambory a máslem a okurka. Po obědě jsme šli hrát pexeso a vytuněné bylo, že jsme k tomu museli ještě běhat s balónkem, teda bylo to vtipné. Potom rychle na pokoje, převléct se, protože   jsme to hráli   venku a pak na večeři. Po večeři bylo disko! Od 7 do 9.   A měli jsme svítící náramky, dalo se s nimi třeba efektně točit a mávat a tančit, bylo to  super.  Když disco skončilo, tak jen   do postele, bez sprchovvvání. Aisha

Z deníku: Odpoledne jsme hráli běhací pexeso. Jeden vždy běžel. Při běhu musel mít v ruce balónek (nezavázaný). Učitelé kontrolovali, zda jsou balónky dost nafouknuté. Když nebyly, museli jsme je dofouknout, a to nás zdrželo. Nakonec jsme byli 2. Měli jsme si vybrat jednu krabici. Tušili jsme, že toho bude v té nejmenší nejvíce, ale nešlo odolat té největší (ne úplně největší, ale druhé největší). Tak jsme si ji vzali. Po obědě jsem šel dohledat ty poklady. Hledali jsme asi 2 hodiny a NIC! Ani jeden bonbónek. Když jsme se vrátili, byla párty, bylo to tam super. Lojza

Hlášky z deníků:

Pak byla pánská volenka a bylo to super – všechny nás honil Vašek.

Někdo tančil i v párech, ale to nechápu. Zábava tam ale byla.

 

Pátek 12. 4. 2019

Je poslední den a nastává největší bojovka a dobrodružství - balení a úklid. Některé holčičky už "sedí na kufrech", ale věřte mi, že klučičí pokoje byste opravdu vidět nechtěli. Pokud v kufrech najdete cizí oblečení, pošlete je, prosím v pondělí do školy. Děkuji.  

Z deníku: Dnes jsme vstali v 6.45. Psali jsme si deníky, pak přišla na budíček paní učitelka a my se šli umýt a převléct. Pak jsme šli na snídani. Bylo vyhlašování úklidu. Čekala jsem, že budeme první, ale nebylo to tak. Když vyhlásili 1., myslela jsem, že je to první místo, ale za prvé, nebyli jsme to my a já se ztrapnila, protože jsem tam šla, i když jsme to nebyli my a za druhé byli 3., né 1., takže jsme na stupíncích vítězů nebyli o 1 bod. To neva, povede se to příště. … Maruška R.

Hlášky z deníků:

Já vím, že jsem psala, že už o ránu psát nebudu, ale dnes to je jiné.

Šli jsme psát deník. Tím jsme se zabavili, protože jinak bysme od 9:00 do 10:30 (tudíž hodinu a půl) jen stáli a čekali na autobus.