Zaručeně pravdivé, necenzurované a objektivní zpravodajství ze školy v přírodě. Sobota 30. 4. 2022
Deník: Dnes jsme s bolavýma nohama vystoupili z autobusu u penzionu Metuje a vyhlíželi své kufry. Přijeli jsme okolo dvanácté, ale oběd byl až v půl jedné. Proto jsme měli chvilku volno. Zahráli jsme si na babu a potom šli na oběd. K obědu jsme měli houbovou omáčku s rýží. Poté jsme se šli ubytovat. Všichni tu pobíhali s kufry jako o závod. Vybalovali jsme si věci a radovali se z hezkého pokoje. Když jsme si vybalili, hráli jsme různé hry. Například městečko Palermo, Uno nebo Dobble. Paní učitelka nám zadala, že si máme napsat a nakreslit logo a název pokoje. Máme tu jména pokojů například Smečka, Spáči, Bizoni, Mount Chabers a Dlouhé krysy. Když jsme to měli hotové, šli jsme na procházku lesem. Po fotce u cedule Padá sníh, jsme se vrátili zpět k hotelu. Tam jsme začali nosit dřevo na oheň. Jelikož nás bylo hodně, sbírali jsme rychle. Když jsme dosbírali, každý si mohl dělat, co chtěl. Okolo šesté jsme šli na večeři. Měli jsme obalovanou rybu s brambory, byla moc dobrá. Po večeři jsme se vrátili k táboráku, kde byla přichystaná čarodějnice. U táboráku jsme si užili spoustu zábavy. Zpívali jsme různé táborové písničky, hráli jsme Myslím si a jiné hry. Později večer zbylo u táboráku jenom pár lidí, hráli jsme příběh na téma horor. Vznikly zajímavé příběhy. Potom jsme měli rozchod a šli spát. Pokoj 19: Saša, Yasmínka, Jana, Verča Další střípky:
… Mě moc bavilo, když jsme si večer při ohni, kdy už šla většina dětí spát, každý po větách vyprávěli jeden společný příběh. Nejzábavnější byl podle mě o duchovi, který pronásledoval pana Ondřeje do domu. Když tam přijeli lovci duchů a ducha chytli do krabičky a jeli do laboratoře, kde jeden omylem krabičku otevřel a duch pláchl. Ten příběh ještě pokračoval, ale o panu řediteli v růžové pruhované noční košili ten radši psát nebudu. Verča … U ohně jsme hráli různé hry. Jednou paní učitelka řekla, že volá pan ředitel. Pan ředitel prý říkal, že se nám ztratily dvě děti. To byla pravda tak napůl, protože když jsme seděli u táboráku, tak se už ty děti našly. Paní učitelky však vytrvale zapíraly. Dokonce nám telefon předaly, abychom potvrdili, že se to nestalo. Moje kamarádka mluvila s panem ředitelem docela legračně a až na konci hovoru si uvědomila, že ho nepozdravila. Pozdravila tedy až nakonec. Jenomže ten hovor nebyl opravdický! Saša … Pozdě večer jsme si vyprávěli prý horory, ale spíš to bylo vtipné a né strašidelné. Je to tu super, určitě sem ještě někdy chci jet, a taky tady vaří mnohem líp než ve škole. Bára. …No, bylo to super, doufám, že bude každý den lepší! Honza. …Mně se líbilo, jak jsme všichni sbírali dřevo na táborák a taky abychom upálili čarodějnici, která se jmenuje Dobiko Kruřibo… Johanka Odpoledne jsme šli na výlet kolem našeho penzionu. Nejdříve jsme došli k pomníku a potom šli na starou farmu, kde už žádná zvířata nevyla, na druhé straně přes silnici byla jedna ohrada s koňmi… Ondra
Neděle 1. 5. 2022
Deník: V neděli ráno jsme vstávali v 7.30 a po půl hodině jsme všichni pospíchali na snídani. Každý si dal to, co chtěl – párky, rohlík, chleba – byl totiž švédský stůl. Po snídani začal turnaj ve vybíjené, který se nestihl dohrát a poslední zápas se odložil na večer i s finále. Po vynikajícím obědě jsme měli polední klid, paní učitelky nás svolaly k ohništi. U ohniště jsme se rozlosovali do skupin, v každé skupině bylo šest dětí – dvě z každé třídy. Vyráželi jsme po sedmiminutových intervalech na cestu, která byla označena bílými krepovými papírky. Po cestě jsme hledali kartičky s obrázky. Než se všichni vrátili, hráli jsme zatím vybíjenou. K večeři bylo rizoto se salátem – bylo moc dobré. Hned potom se rozdávaly ceny za bojovku. Po rozdání cen jsme šli na finále vybiky – hrála 5. A proti 5. A. Kluci proti holkám. Vyhráli kluci. Bylo to super. Pokoj 20: Honza, Ondra, Matyáš Z, Marek
Další střípky: Včera večer jsme se sešli na pokoji č. 20 a paní učitelka nám začala číst knížku jménem Cesta domů. Zatím je to knížka velmi zajímavá a moc se mi líbí. Už se těším na další čtení. Agáta Líbilo se mi, jak jsme ve skupinkách šli trasu po fáborkách. Po cestě jsme museli hledat 18 obrázků a 3 bonusové. Museli jsme si pamatovat pořadí a hlídat, abychom něco nepřehlídli… Zuzka … Po obědě jsme hráli hru, kterou jsem si pojmenovala Rychlá pamatovačka… Bára … Když jsme byli asi v půlce cesty, přiběhl k nám najednou zepředu kluk ze skupinky před námi. Ptala jsem se, co se děje a on, že prý zapomněl, jaký obrázek má číslo 6. My se zeptali, od jakého čísla běží a on, že od patnáctky. My jsme mu obrázek řekli, aby nemusel tak daleko běžet. On nám poděkoval a běžel zpátky ke své skupince… Verča
Pondělí 2. 5. 2022
Deník: V pondělí jsme se probudili a šli na snídani. Po snídani jsme šli ven a tam hráli scrabble. Potom jsme šli hrát vybíjenou. Potom jsme šli na oběd a pak měli polední klid. Ve dvě hodiny jsme vyrazili do Teplických skal. Byla tam strašná fronta a tak jsme šli dál a paní učitelka se obětovala a jednu hodinu čekala ve frontě. Šli jsme asi 2 km a potom jsme se nasvačili a šli na místo, kde byli sokoli. Vrátili jsme se a šli do jeskyně. Když jsme se vrátili, šli jsme ještě do Sibiře. Šli jsme po ledu a byla nám zima. Byly tam dva stupně. Když jsme tudy prošli, nemohli jsme jít dál, protože na cestě byly spadlé kameny. Proto jsme se vrátili a šli úplně zpátky. Sice cesta zpátky byla rychlá, ale trochu nebezpečná. Všude byly kamínky a kořeny. Když jsme se vrátili na penzion, odložili jsme si baťohy a šli na večeři. K večeři byly buchty se šodó. Po večeři jsme šli hrát vybíjenou a v osm hodin jsme se vrátili na pokoj. V půl deváté jsme šli na večerní čtení a v devět hodin jsme šli spát. Bylo to super a bylo super se podívat do Teplických skal. Pokoj č. 21 Tomáš, Petr, Timko, Vojta, Matěj Další střípky:
2. 5. jsme šli do Teplických skal. Když jsme vyšli z penzionu, bylo asi 16 °C. Došli jsme ke vstupu do skal, a tam byla strašná fronta, bylo tam asi 100 lidí a skoro všichni byli z Polska. My jsme je mohli předejít, dvě paní učitelky si stouply do fronty a čekaly tam jednu hodinu. My jsme zatím šli dál a paní učitelky nás dohnaly na Dnes mě nejvíce bavilo, když jsme šli odpoledne do Teplických skal. Byla tam opravdu velká zima. Sice jsem se oblékla celkem dobře, ale stejně jsem se potom klepala zimou. Postupně bylo chladněji a chladněji. Největší zima byla na místě jménem Sibiř. Tam byly asi 2 °C. Na Sibiři to hrozně klouzalo. Všude bylo hrozně sněhu a ledu. Kdybychom chtěli, mohli bychom se i koulovat. Když jsme z ní vyšli, krásně se oteplilo. Byla jsem hrozně unavená a měla jsem hlad. Proto jsem jásala, když byly k večeři buchtičky se šodó. Saša V pondělí dopoledne jsme hráli hru Scrabble. Po skupinách jsme skládali slova tak, abychom získali co nejvíce bodů. Naše skupina měla pořád samé E, É, Ž, Š, Č, a tak jsme nemohli nic poskládat. Nakonec jsme si vyměnili všechny písmena a skončili jsme na druhém místě. Maty Z. Dnes se mi moc líbily Teplické skály. Bavilo mě hledat v nich různé útvary, jak třeba želva, koní hlava, sova (kterou jsem zaboha nemohla najít), myslivec a tak dále. Nejvíce se mi ale líbila dvě místa a samozřejmě že mezi ně patřila část jménem Sibiř. Zem sice byla hodně kluzká a byla tam velká zima, ale tolik sněhu na začátku května jsem ještě opravdu neviděla. Potom mě dost zaujal rozpadlý kámen v cestě. Byl ohromný a rozpadlý teda hodně… Verča … Šli jsem asi hodinu, než jsem došli na Sibiř, ale ne do Ruska. Sibiř se říká jednomu úseku ve skalách… Maty Ch. … Na Sibiři byl led a na můstkách to klouzalo Proto jsme se museli přidržovat skal a dávat velký pozor. Naštěstí nikdo nespadl a ani si nic nezlomil… Yasmínka … K večeři jsme měli buchtičky se šodó. Snad všichni si přidali…. Marek … Po večeři začalo čtení a po takhle dlouhém výletě se nám krásně spalo. Jana
Úterý 3. 5. 2022
Deník: V úterý jsme se probudili, uklidili jsme si na pokoji. A šli jsme na snídani. Snídaně byla dobrá, protože byl švédský stůl. Po snídani jsme šli do městečka. V městečku jsme si nakoupili a najednou se rozezněly sirény a bleskovou rychlostí projely čtyři hasičské vozy. Po nakoupení jsme se vrátili do penzionu. Po návratu do penzionu byl oběd, k obědu bylo kuře na paprice. Po obědě jsme šli hrát vybíjenou, při vybíjené nám učitelky připravovaly hru teplické zoo, při které byl náš úkol dostat se k lasičce pomocí zvířátek, která nás posílala k dalším zvířátkům. Po hře jsme si stavěli domečky v lese. Potom jsme šli na večeři, ke které bylo kuře s rýží. A po večeři jsme šli dokončit domečky, a nebo hrát vybíjenou a po domečkách jsme šli hrát vybíjenou všichni. Po vybíjené jsme se šli připravit na večerní čtení. Po čtení se šlo spát. Pokoj 22: Maty Ch., Jindra, Franta, Bert Další střípky: V úterý večer jsme se vydali do lesa stavět malé domečky z klacků a mechu. Rozdělili jsme se do skupin, já jsem byl s Bárou a společně jsme postavili nádherný domeček. Máme tam zahrádku se stromkem, lavičku a nádherné ohniště s posezením. Maty Z. Včera se mi líbila odpolední výuka. Hráli jsme zoo, což spočívá v tom, že jste dostali plánek a chodili za zvířátky, která vás poslala zase o kousek dál, a když jste se dostali k lasici, tak jste vyhráli. Ale byla tam i zákeřná zvířátka, třeba medvěd, který vás posílal jen dolů…. Agáta … Odpolední výuka byla rozdělena na čtyři etapy. První etapa byla pro nás volno, druhá etapa byla zoo, třetí etapa byla, že se máme napít a vyčůrat, čtvrtá etapa byla, že musíme postavit domek. Pak jsme šli na večeři a potom jsme měli noční výuku a dodělávali jsme domek. Timko
Město a krutá lasice. Ráno jsme šli do města. Byli jsme v IC, hračkářství, supermarketu a u Chonga. Někdo byl v lékárně a kupoval si sluneční brýle. Odpoledne jsme se měli dostat k lasici, ale museli jsme se tam dostat přes jiná zvířata. Byly u nich tři krabičky, každá tě poslala jinam. Někdo to málem vzteky vzdal. Ale jen pár dětí to nedokončilo. Marek Dnes tu mám věc, která mě sice bavila, ale taky hodně štvala. …. Mě to trvalo hodně dlouho, startovala jsem u komára a k lasičce jsem se dostala přes koně (ještě že jsem u něj otevřela správnou krabičku). Popohánělo mě ale to, že na konci jsme dostali koblihu. Ještě bych chtěla zmínit, že zvířata byla rozmístěna na svahu a když jste se konečně dostali nahoru, tak třeba medvěd vás poslal zase zpátky dolů… Verča Včera se mi moc moc moc moc líbilo stavění domečků v lese. Byli jsme po skupinách a já jsem byl ve skupině po šesti lidech. Vybrali jsme si krásné místečko a začali jsme stavět. Na začátku to bylo velmi těžké, pokládali jsme základy z klacků, ale vždycky nám to spadlo. Nakonec asi po čtvrt hodině se nám to povedlo. Někdo šel pro mech, někdo pro klacky na střechu a někdo pro kamínky na příjezdovou cestu. Nakonec se nám to povedlo, měli jsme krásné stěny z šišek, krásnou střechu a příjezdová cesta byla taka krásná. Moc se mi to líbilo. Honza …Četlo se u nás na pokoji, takže jsem mohla při čtení usnout. Johanka
Středa 4. 5. 2022
Deník: Ráno jsme vstali, uklidili jsme si a šli jsme na snídani. K snídani jsme si nabírali ze švédského stolu. Po ranní výuce jsme šli zkontrolovat domečky v lese a paní učitelky je hodnotily. O první místo se dělily tři týmy. Po skončení domečků jsme šli na oběd, ke kterému byla rajská s těstovinami. Po obědě byl odpolední klid a po odpoledním klidu jsme při výuce hráli hry a hledali jsme poklady, které našly jen některé týmy. Když jsme se vrátili, rozdělovali jsme si poklady a šlo se na večeři, ke které byl také švédský stůl. Po večeři se udělovaly ceny za lasici a za domečky. Skoro každý dostal nějakou cenu. Potom nám oznámili, že večer bude diskotéka a všichni začali jásat. Měli jsme tři čtvrtě hodiny na přípravu. Potom jsme šli do tělocvičny, kde byly balónky. Všichni si začali hrát jen s balónky a paní učitelka všem řekla, že na diskotéce se má tančit a né hrát s balónky. Nakonec jsme si diskotéku užili. Pokoj 18: Johanka, Bára, Agáta, Zuzka Další střípky: … Když jsme dojedli, tak jsme šli na párty. Na párty si podle mě každý vykřičel hlasivky. Párty byla skvělá. Franta Ve středu odpoledne nám paní učitelky řekly, že půjdeme na procházku, ale nebyla jen tak ledajaká, byl to hon za pokladem. Když jsme dorazili na místo, uviděli jsme papír, na kterém bylo napsáno o jednom králi, který se snažil najít poklad. Udělali jsme skupinky a hon mohl začít. Našli jsme poklad hned po asi pěti minutách, ale ostatní dva týmy nic nemohly najít a tak nás vypustili lovit poklad všechny, ale tentokrát každý sám za sebe. Nakonec se našlo docela dost pokladů a mohli jsme vyrazit domů. Bylo to zábavné a bylo to super. Vojta Po večeři jsme šli do tělocvičny. Tam nás čekaly učitelky a spousta balónků. Asi po 5 minutách se začaly pouštět songy a nějaký chábr tam pustil skákal pes. Asi po 1 hodině jsem si vyřval hlasivky. Nemohl jsem moc mluvit. Na konci jsem byl unavený a tak řekli, že už jenom 3 písničky.. Když to všechno skončilo, šli jsme si lehnout. Bylo to super. Matěj Šli jsme na hledání pokladu, kde jsem si mimochodem rozbil nohu, ale to je jedno a po hledání pokladu byla večeře a po večeři vyhlašovali domečky – vyhráli jsme a přišla párty. Byla to jízda, tančilo se a zpívalo se a vyvádělo se a všude jen řev a písničky, bylo to prostě skvělé. A potom se šlo spát. Maty Ch. … Po snídani jsme si zahráli karty. Po obědě jsme hráli sardinky a schovku, ale mě bylo blbě (bolelo mě břicho a hlava) a pak jsem se napil a bylo mi líp, paní učitelka mi to řekla… Tom Ve středu jsme hráli na schovávanou ale opačně – sardinky, to znamená, že se jeden schová a ostatní ho hledají. A když ho jeden najde, musí se schovat k němu … Timko Po večeři se měly předávat ceny za domečky a za lasici. Strašně jsem se těšila. Paní učitelky nás svolaly do kulečníkové místnosti. Dychtivě jsem se koukala na ceny. Byly tu třeba klíčenky, zvířátka, propisky a bonbóny. Nejdříve vyhlásili Lasici (prvních patnáct). Tam jsem se nedostala, ale bylo nás šedesát, takže bych musela mít opravdu dobrý čas. Pak přišly na řadu nejlepší domečky. Jana a Johanka byly se mnou, Sašou a Zuzkou na prvním místě. S námi byli na prvním místě kluci, Honza, Bert, Vojta, Ondra, Maty Ch a Jindra…Yasmínka Na tom místě, kde se hledalo, zůstaly poklady. Třeba je už našla veverka a třeba tam zůstanou navždy, to nikdo neví. Marek
Čtvrtek 5. 5. 2022
Deník: Dnes jsme hned po snídani šli psát útržky ze včerejšího dne. Když jsme je měli hotové, šli jsme do tělocvičny. Nejdřív jsme se rozdělili do skupin a v nich skládali mapu Evropy. Kdo měl hotovo, šel si sednout na lavičku a čekal. Na lavičce jsme už byli všichni, tak jsme začali hrát hru Znáte Česko. Hráli jsme ji opět ve skupinách. Paní učitelka měla kartičky, kde byly napsané otázky, na které jsme měli podle možností odpovědět. Za každou správně zodpovězenou otázku jsme dostali jeden žeton. Skupina, která měla všechny čtyři žetony, vyhrála. Ve dvanáct hodin jsme šli na oběd. Měli jsme vepřový guláš s knedlíkem. Po obědě jsme do batohu naházeli pití, peněženku, pláštěnku a housku se salámem. Vyrazili jsme na nádraží. Jeli jsme vlakem do Adršpašských skal. Vystoupili jsme u krásného jezera. Paní učitelka nám dala mapy a předstírala, že budeme muset sami najít cestu zpátky do penzionu. Nakonec jsme však vyrazili všichni společně. Kráčeli jsme Adršpašskými skalami. Po chvilce začalo kapat. Potom se rozpršelo úplně. Mezi skalami jsme hledali úkryt před deštěm. Úkryt jsme našli v jeskyni s vodopádem. Tam jsme si pochutnali na housce se salámem. Zavolali jsme „Krakonoši, dej nám vodu!“, ale Krakonoš nás neslyšel. Pokračovali jsme dál v cestě, ale pršet nepřestávalo. Naopak se ještě více rozpršelo a začalo hřmět. Došli jsme až ke skále Milenci. Paní učitelka nám vyprávěla o Filipovi Nádherném, který zahynul na této skále. Po blátivé cestě jsme se dostali k panu Starostovi a paní Starostové. Vydali jsme se k Myší díře. Paní učitelka nás varovala, že je úzká. Po Myší díře následovala krátká cesta na nádraží. Celí promočení a unavení jsme se vrátili do penzionu a těšili jsme se do suchého oblečení. Naštěstí byla večeře místo v sedm hodin už v šest hodin. K večeři byla vynikající žemlovka. Po večeři jsme šli ještě na chvilku do tělocvičny hrát hry. Večer, když jsme se převlékli do pyžam, jsme šli na večerní čtení. Pokoj 19: Yasmínka, Saša, Jana, Verča
Další střípky: Ráno jsme psali deník a po deníku měli vlastivědu. Vlastivěda byla ve stylu her. Po obědě jsme jeli vlakem do Adršpachu. V Adršpachu se mi líbilo. Den byl hezký a akční. Timko Oběd jsme měli už ve 12.00, protože nám jel vlak ve 13.28 z Teplic na Metují – skály. Když jsme přišli na stanici, zbývalo 15 minut do odjezdu. Jeli jsme jednu stanici… Ondra Dnes jsme šli do Adršpašských skal. Zezačátku to vypadalo, že bude hezky, ale potom se to všechno zvrtlo a byl z toho obrovský slejvák. Nakonec jsme domů přišli úplně durch, a tak jsme se vyspali a všem bylo dobře. Bert … Jezero u vchodu bylo super čisté a skály jako by je někdo vytvaroval modelíny… Tom … Po obědě jsme šli do Adršpachu – do skal, ale pozor chytil nás déšť a za chvilku i bouřka. Chodili jsme po skalách a všude pršelo a byly blesky. Všude bylo mokro, ale i tak to tam bylo hezký. Byl tam třeba vodopád, který měl 16 m, a potom tam byly skály jménem Milenci, protože fakt vypadaly jako pán a žena. A konečně jsem zpátky ve vlaku. Všechno jsme měli mokré, ale to je jedno, je to příběh, na který nikdy nezapomenu. Maty Ch. …Slezli jsme nejméně sedm schodišť a žebříků, než jsme se dostali na nádraží. Maty Z. Stala se nám smůla. Včera jsme šli do Adršpašských skal. Zezačátku poprchávala, tak jsme to neřešili a šli dál. Po asi 15 minutách začalo lejt jako z konve. Do toho začala bouřka. Tím deštěm jsme šli k lodičce, ale tam nám řekli, že není teď v provozu, že není příznivé počasí. Tak paní učitelka řekla, že uděláme okruh a pak uvidíme. Udělali jsme okruh, ale furt pršelo, tak paní učitelky řekly, že půjdeme domů. Tak jsme zrychlili na vlak, abychom ho stihli. Naštěstí jsme ho stihli. Johanka … Nakonec jsme se všichni dostali do penzionu zdraví a šťastní. Agáta
Pátek 6. 5. 2022 Dnes jsme měli bohatý den. Ráno jsme se učili, stihli jsme při tom i trampolínu. Po obědě jsme hráli běhací pexeso, vybírali odměny, nosili dřevo, sehráli turnaj ve vybíjené, poseděli u táboráku a šli na noční výpravu.
Deník: Ráno byl k snídani švédský stůl. Po snídani jsme psali deník a po deníku jsme dělali matiku. Každý dostal jiný papír. K obědu byl holandský řízek. Když skončil příjemný polední klid, tak nás paní učitelky svolaly k ohništi. Řeklo se, že se bude hrát běhací pexeso. Rozdělili jsme se do skupin po šesti lidech, dvě skupiny byly po sedmi. Bylo to zábavné, ale také vyčerpávající. Bylo to o tom, že někde ve trávě byly rozházené dílky pexesa, museli jsme u toho taky držet nezavázaný balónek. Nakonec jsme si na schodech rozdávali ceny v krabicích. Jenže ve velkých krabicích bylo málo věcí. V krabici číslo 9, kterou si vybral tým číslo 9 (který vyhrál), měli jenom balónek a každý dva bonbony. V těch malých balíčcích bylo spousta věcí. Tým číslo 9 byl velmi naštvaný a zklamaný.
Po večeři byl druhý superturnaj ve vybíjené. Měli jsme si totiž sestavit týmy vždy: holka A, kluk A, holka B, kluk B a holka C, kluk C. Jako kapitány jsme měli paní učitelky. Sice jsme prohráli vždy na plné čáře, ale stejně mě to hrozně moc bavilo. Po turnaji jsme si ještě zahráli tři holky a tři kluci z A proti třem holkám a třem klukům z B. Vyhráli jsme. Paní učitelky tříd byly opět kapitáni. Paní učitelka Bomerová s bojovým výrazem ve tváří snad všechny povybíjela. Potom jsme měli táborák, sbírali jsme dříví z lesa, ale bylo hodně mokré. Paním učitelkám chvíli trvalo, než zapálily. S hokama jsme zpívali Červená se line záře. Potom jsme zpívali různé písničky. Třeba Jóžin z bažin a nebo Okoř. Moc jsem si to užila. Večer jsme šli stezku odvahy. Nebylo to povinné a šlo se po jednom nebo po dvou. Šli jsme lesem, kde bylo hodně kořenů a stromů, takže jsme museli dávat pozor. Šli jsme potmě a cestu nám značily svíčky. Líbilo se mi, jak jsme se procházeli v noci v lese. Pětkrát jsme zakopla a dvakrát narazila do stromu. A na konci, jak jsme došli, tam nás čekaly paní učitelky, a kdo došel, tak tam čekal s nimi. Byla to super noční procházka, ale žádné zvuky jsme neslyšeli. Ale alespoň byly vidět hvězdy. Pokoj 20: Marek, Ondra, Matyáš, Honza + Verča + Yasmínka + Zuzka + Barča Další střípky: ... Už se těším domů, ale stejně je škoda, že odjíždíme. Verča
Sobota 7. 5. 2022 Balíme a těšíme se domů. Do Prahy jsme dorazili v pořádku. |
|||
 |
„Co bylo ve škole?" „Nic." | |
|
|
|
Do penzionu jsme po krátké zastávce u benzínky dorazili kolem půl dvanácté. Po vyložení kufrů jsme měli tedy hodinku na prohlídku okolí penzionu. K obědu bylo hovězí na houbách, dětem většinou chutnalo a s chutí začaly i vybalovat. Pokoje jsou luxusní, místa a úložných prostorů spousta. Odpoledne jsme vyrazili na krátkou procházku k Máří Magdaléně a jelikož dnes byly čarodějnice, začali jsme připravovat dřevo. K večeři byla ryba s brambory a na přídavky byla fronta. Holt po práci chutná. Po večeři jsme konečně čarodějnici upálili, abychom se definitivně rozloučili se zimou a přivítali příchod jara. Počasí nám přeje, bylo krásně - teplo a slunečno, tak jsme se rozhodli, že to takto vydrží i další dny. Více Vám napíší děti, ale až v neděli, dnes padly o půl desáté. 
Dnes patřil den vybíjené. Zatímco dopoledne proběhl turnaj 5.A proti 5. B proti 5. C (holky, kluci), odpoledne a večer již naprosto spontánně hrála směska většiny dětí ze všech tří tříd - dokonce i ti, kteří ráno tvrdili, že rozhodně vybíjenou hrát nebudou. Odpoledne smíšené skupinky putovaly po lese po fáborcích a trénovaly svoji paměť na obrázcích. Všechny děti jsou skvělé - spolupracovaly, nehádaly se, nikomu se nic nestalo. Až na hodinu dopoledního klidu jsme byli celý den (10.00 - 19.50) venku . Po společném večerním čtení jsme během půlhodiny padli. Více vám napíší děti (činí to právě teď - pondělí 9.30).
V půl osmé (budíček) ve dvou pokojích děti ještě spaly jak Šípkové Růženky. Hned druhou noc! Jako učitelky máme z toho opravdu radost. Po snídani jsme psali deník a i nadále se zabývali českým jazykem. Venku. Po obědě vyvolala velký jásot zpráva, že polední klid, který jsme pro dnešek chtěli zrušit, BUDE. Odpoledne jsme vyrazili do Teplických skal. Po mírném, velkém ... naprostém ...šoku při pohledu na tak dvěstěhlavou frontu u pokladny, jsme vymysleli řešení a do skal šli bez čekání. Další překvapení nás čekala ve skálách - Sibiř se spoustou sněhu, čerstvě utržený balvan a zavřená stezka atd. Po všech dobrodružstvích nás zklidnily buchtičky se šodó! Fronta na přídavek nebrala konce. Po večeři opět sport na hřišti do 20 hodin, pak umýt, číst a spát.
rozcestí. Potom jsme se rozdělily na tři skupiny – naše skupina šla nejdřív ke hnízdišti sokola a potom na Sibiř. Na Sibiři byly 2 °C a hodně sněhu a také tam byly úzké chodníčky a strašně to tam klouzalo… Ondra
Den jsme opět zahájili vydatnou snídaní a psaním zpráv do deníku. Potom jsme se vydali na vlastivědnou vycházku do městečka Teplice nad Metují. Děti si v jednom ze dvou obchodů, které tam byly, nakoupily veškeré nezbytnosti, které jim chyběly a šli jsme zpět. A protože dopoledne nebylo nijak fyzicky náročné, po poledním klidu jsme se snažili dostat k lasici (více jistě napíší děti). Po lasici jsme si oddychli při stavbě domečků - to některým vydrželo skoro do večerky. Večer umýt, číst a spát.
Ráno v půl osmé šest dětí spalo - počty se zvedají, vše probíhá dle našich plánů. Oproti předpovědi, která strašila deštěm svítí sluníčko. Ráno jsme se učili a poté šli představit své domečky. Příběhy i domečky byly moc krásné. Odpoledne jsme se vydali za pokladem. Den vyvrcholil diskotékou. Zítra máme vstupenky do Adršpachu, tak snad počasí vydrží.
Dopoledne jsme se učili a odpoledne vyrazili na dlouho plánovaný (a objednaný) výlet do Adršpašských skal. Ještě při výstupu z vlaku jsme si říkali, jestli jsme to s tím teplým oblečením nepřehnali. A jak se nám hodilo! Jakmile jsme vstoupili do skal, začalo pršet. Déšť nebyl nijak silný, zato vytrvalý. Takže jsme to měli s dobrodružstvím a řádně otestovali nepromokavost oblečení. Lodička na jezírku kvůli bouřce nemohla převážet a zpáteční cesta Vlčí roklí také nepřicházela v úvahu. Takže jsme stihli vlak v 16.14 a kolem páté hodiny byli promočení, unavení, ale spokojení zpět na Metuji. K večeři byla žemlovka, po které se jen zaprášilo. Po chvíli klidu jsme ještě měli sílu jít do tělocvičny. Pak mýt, číst, spát.
 |