Sobota 23. května 2015
Z deníku: " Odjížděli jsme v 7.35, ale asi měl řidič špatný den nebo něco, protože třicet kiláků před hotelem jsme se ztratili a zpozdili jsme se o dvě hodiny, takže byla celá třída pěkně naštvaná na toho řidiče. A potom jsme přišli do hotelu, ze začátku jsem byl trochu zklamaný, ale pokoj byl super! Po obědě jsme si vybalili a pak šli na procházku, která byla ze začátku úmorná, ale potom jsem se rozchodil a bylo to v poho. Když jsme se vrátili, povečeřeli jsme a pak jsem se umyl a šel na čtení, kde jsem skoro usnul. Potom jsem šel spát." Kuba M.
Z deníku: "To to pěkně začíná! Asi v půlce cesty se skoro všichni co seděli kolem mě Z deníku: "Cesta do penzionu Metuje byla hodně napínavá. Řidič vjel do zákazu vjezdu, také jsme málem shodili auto do příkopu..... Vybalili jsme si a šli snad na tu nejhorší procházku v mém životě! Asi 1 kilometr jsme šli do prudkého kopce. Ale vyhlídka byla nádherná! Ještě v neděli ráno mě bolely svaly na nohách a na krku." Terka W. Hlášky z deníků: "Pak následovala večeře. Byla ještě lepší než oběd." "Pak jsme to s holkama na pokoji pořádně rozjely!" "Týna večer pořád myslela na snídani." "No a potom píšu tenhle deník a těším se na další den." Neděle 24. května 2015
Z deníku: "Brzy ráno jsme já a Kiki slyšely, jak Sába zařvala, asi se jí něco zdálo. Moc jsme se těšili na snídani a tak se všichni nahrnuli do jídelny. Po snídani jsme měli chvíli klid a potom jsme šli na takovou menší farmu, která je docela blízko od našeho penzionu. Měli tam husu se žluťoučkými housaty, kachny, kočky, naparujícího se krocana, ovce, které nám pořád zdrhaly a chudák Vojta si s nimi nemohl udělat selfie, také tam byly kozy s kůzlaty a dvě krávy s teletem...." Terka W.
Hlášky z deníků: "Potom jsme šli na vycházku okolím a já jsem se vyfotil s krávou." "Na té procházce jsme viděli kočku a všichni si ji pohladili (chudák kočka)." "Viděli jsme krocana, který divně vystrkoval krk." "Dnes jsem se probudil brzo a s hladem."
Pondělí 25. května 2015
Z deníku: "Dnes 25. května jsme byli na dlouhé procházce v Adršpašských skalách. Jeli jsme vlakem jen jednu zastávku. Když jsme tam přijeli, tak jsme museli vyšlapat hrozně velký kopec po schodech. Ale to úsilí za to stálo, protože potom tam byl krásný výhled. Ty skály byly tak krásně vytvarovaný, že v nich byly obrysy třeba slona, lvice a taky tam byla skály milenců. Na které se mimochodem zabil jeden mladý horolezec. Ale asi nejhezčí byla plavba v lodích. Byla sice krátká, ale hezká. No ale přece jenom bylo něco, co skoro bylo hezčí než plavba kolem skal. Protože když jsme šli myší dírou (kolem skal) tak jsme se museli procpat. A paní učitelka Ř........ se nakonec taky vešla, jen nevím, co by se stalo, kdyby se tam paní učitelka sekla." Týna Z deníku: "Odpoledne po obědě jsme vyrazili do Adršpašských hor - byla to nádhera! Byli jsme v takové jeskyni, kde tekl malinký vodopád. Paní učitelka nám řekla: "Zakřičte nahlas Krakonoši, dej nám vodu, 3x a na konci prosím". Najednou se roztekla ze shora voda a všichni se začali smát. Pak jsme to zkoušeli ještě jednou a nic. Chvíli jsme tam čekali a najednou vystříkl jedenkrát větší vodopád, než byl předtím. Všichni co byli vepředu, byli mokrý! Taky tam byla socha pan starosta a paní starostová, ta se mi líbila ze všech nejvíc, hrozně mě zaujala, protože jsem v tom viděla opravdu tu sochu. Taky jsme lezli myší dírou, paní učitelka Ř........ se tam skoro nevešla a když se odtamtud dostala, všichni zakřičeli Hurá!!! Byla to fakt nádhera, hlavně ty skály a vodopád. Myslím, že jsme si to všichni užili a všem se to líbilo." Anička
Hlášky z deníků: "Ještě jsme hráli takovou vlastivědnou hru, která byla super, ale nechce se mi ji vysvětlovat." "V půlce výletu jsme šli na atrakci. Že jsme šli nahóru po schodech, který se kejvaly, ale po chvilce jsme šli zase dólu, takže jsme přelezli horu." "Na tom sluníčku jsem se uvařila jako kuře." "Večer mi říkal Honza, že jsem se k němu moc tulil." "Pak jsme šli k vodopádu a paní učitelky říkaly, že máme Krakonoše poprosit, aby nám seslal ještě více vody. Já jsem tomu moc nevěřil. Uvěřil jsem až po prudké spršce od rozvodněného vodopádu."
Úterý 26. května 2015
Z deníku: "Když jsem vstala, musela jsem spěchat, abych stihla snídani, protože jsem vstávala docela pozdě po tom včerejším výletu. Po snídani jsme šli do klubovny a kontrolovali si angličtinu. Pak jsme tam hráli takovou hru, která se těžko popisuje. Protože nepršelo, tak jsme si mohli jít hrát ven. Hráli jsme na babu a tak různě. Potom byl oběd. Po poledním klidu jsme byli v takovém malém městečku, bylo to spíš mrtvé město, protože tam nikdo nebyl. Když jsme se vrátili, tak jsme se začali připravovat na diskotéku. Už jsme se nemohli dočkat. A když už konečně začala hrát hudba, tak nikdo nechtěl tancovat. No ale nakonec to dopadlo dobře, pak se to pořádně rozjelo. Týna Z deníku: "Šli jsme do města. Cestou jsme viděli krásné barevné žáby, přecházeli jsme koleje a já šel pomalu, začaly se sklápět branky, to už jsme radši zrychlil a deset metrů a jsme ve městě. Tam jsme si koupili kolu a jiné sladkosti ... " Vojta Z deníku: "Při odchodu si skoro všichni zašli do vinotéky, kde si koupili takový malý pytlíček, ve kterém byl prášek nějaké chuti a kost. Někteří si jich koupili třeba i osmnáct. Já si koupila jeden a stačilo mi to. Ta paní prodavačka se prostě jenom smála... Po večeři jem se připravovala na diskotéku. Udělala jsem ssi na hlavě fontánku a vzala sluneční brýle. Vypadala jsem jako exot a všichni na mě koukali. Brzy mě z toho ale začala bolet hlava, tak jsem si to sundala. Ještě před diskotékou k nám přišel Vojta, že potřebuje vybrat triko na diskotéku. S holkama jsme mu pomohly, ale on si u nás nechal ta zbylá trika... " Adéla Hlášky z deníků: "Dneska jsme byli v krásném malém městě, ale vůbec to nevypadalo jako město." "Ve městě se mi líbilo až na to, že lavička byla na druhé straně, kam jsme nemohli." "Všichni se připravovali na Drsňárnu. Já napoprvé neprošel. Šel jsem do pokoje a bulel." "Paní učitelka řekla, že kdo chce jít na Drsňárnu, musí mu paní zdravotnice udělat prohlídku a já s Klárkou jsme v tu chvíli měli bobky v kalhotách." "Když jsem se připravoval na diskotéku, šel jsem se poradit k holkám s trikem, podle mě vybraly dobře, protože mě holky pořád vyzvávaly k tanci." "Večer na pokoji jsme vymysleli, že holky budou tancovat a kluci budou porota a ta - ty, které vyhrají, dostanou zmrzku." "Disko trvalo 2 hodiny, ale mě to přišlo 15 min. Ale co s tím nadělám." "Po večeři byla diskotéka, já jsem vůbec netancovala, protože mě to vůbec nebavilo, ale Týna to tam rozjela na plný pecky, ale hrozně vrtěla zadkem jako břišní tanečnice." Středa 27. května 2015
Z deníku: "Dneska jsme vstali a došli jsme si všichni na snídani. Pak začal nový den!
Hlášky z deníků: "... Po svačině jsme šli ven a hráli lasičku, ale já jsem se až k ní nahoru nedostala, protože mě zvířátka posílala furt dolů a sem a tam. Hra mě bavila... " Terka S. "Týna říká, že snad z té diskotéky tancovala i v posteli." "Hned první perlička byla, že paní učitelka Monika si spletla zkratku s dlouhou cestou, takže jsme měli dlouhou zkratku." "Upřímně - u mě vyhrála Sába, ta to rozjela. Jenže Týna kroutila víc zadkem. Takže vyhrála." "K večeři byla žemlovka, kterou jsem nikdy nechtěla ochutnat, ale měla jsem takový hlad, že jsem to ochutnala a bylo to vynikající!" "Holky nás donutily jít na taneční soutěž. Já jsem dopadl blbě - ani se nedivím." "Byl to boží den! Snad nejlepší." Čtvrtek 28. května 2015
Z deníku: "... Potom jsme hráli takovou hru, kde jsme hledali nějaké obrázky (např. slunce, kytka, blesk...). Tahle hra mě bavila, protože jsme se měli pořádně koukat nejen na obrázky, ale i na přírodu, co je kolem nás. Naše skupina vyšla jako třetí, ale dorazili jsme jako první. Ještě jsme měli půl hodiny čas do oběda, a tak jsme byli na wi-fi. K obědu jsme měli kuře s rýží. Do dvou jako každý den jsme měli volno. Ve dvě jsme se šli dívat na Drsňárnu. Bylo to hrozné, protože jedna skupina měla sníst jeden velký chléb. Musím se přiznat, že mi z toho bylo trochu blbě a myslím, že jim taky! Ke druhé svačině jsme měli zase perník. Čas nějak rychle letěl a najednou byl čas na večeři a dostali jsme buřtguláš. V sedm jsme měli být u ohniště. Nejprve jsme hráli hry a nějak jsme si nevšimli, že je táborák. Když jsme si konečně opekli buřt, tak jsme začali venku hrát hru Bang. Moc mě to bavilo a hráli jsme ji asi do deseti večer. Ještě jsme si zazpívali. To bylo taky moc hezké! Paní učitelka Řimnáčová nás vždycky zachránila, když jsme nevěděli další slova. No a potom jsem padla do postele. A "pic".
Z deníku: "... Na konci poledního klidu jsme šli na drsňárnu, ti, co se přihlásili, se rozdělili do skupin.
"Dneska byl krásný den kromě vstávání." "Mě se propálil kousek bundy, takže máma bude zuřit." "Chleba, chleba a zase jenom chleba." " Po obědě byla Drsňárna - měli jsme sníst celý bochník chleba. Vypadá to jednoduše, že? Ale není, je to prostě drsné." "Já snědla půl buřtu (zbytek snědla Klára), 6 opečených chlebů a bramboru." "Nakonec to naše skupina vyhrála, ale vylomil se mi zub." "Bylo to hrozné, ta krajina v noci a to ticho kolem." Pátek 28. května 2015
Z deníku: " Dneska jsme si udělali výlet do Vlčí rokle. Bylo to tam super. Chodili jsme ale do schodů a to byla doslova hrůza!! Měly místo toho být žebříky, ale bylo to s nimi nebezpečné, a proto tam postavili schody. Také jsme chodili přes takové mostečky a dřevěné chodníčky, místo kterých tam předtím byla jen nějaká prkna. Cesta ubíhala celkem rychle, protože jsme si povídali. Když jsme dorazili zpátky, všichni měli radost, že už jsme tady, ale někdo šel ještě po tomhle výletě ven a ty, co šli, jsem opravdu nechápala. V sedm jsme měli sraz v tělocvičně, četli jsme tam básničky, které jsme na pokoji složili. Potom jsme poděkovali všem paním učitelkám. Po poděkování nám rozdali medaile, které vyrobila mamka Ondry ze 4. třídy. Také nám paní učitelky daly molitanové zvířátko. Zítra odjedeme. Ach jo... Moc se mi to tu líbilo a odjet nechci!
|
|||
 |
„Co bylo ve škole?" „Nic." | |
|
|
|
Po 
Byť ve skalách, vydali jsme se dnes dopoledne za živou přírodou, aby děti neznaly krávu, krocana, ovce, kozy nebo kachny jenom z obrázků. Naše sedmdesátihlavé "stádo" však děsilo stádo ovcí a koz tak, že před námi prchalo rychlostí, kterou jsme od těchto zvířat rozhodně nečekali. Trpělivost s námi mělo pouze telátko, ale i to po tisícím podrbání zabučelo a odkráčelo. Odpoledne jsme běhali po lese s nafouknutými balónky (někteří pouze k první větvi), potom hledali odpovědi na otázky, hráli na babu, rozehráli turnaj ve stolním tenise, přecpali se buchtičkami se šodó atd. atd. Více snad v denících opět zítra. Pozdravujeme.
Dopoledne jsme se samozřejmě učili! Měli jsme angličtinu, český jazyk a dvě hodiny vlastivědy. Hned po obědě (k velkému zklamání dětí nebyl polední klid) jsme vyrazili do Adršpašských skal. Jeli jsme vlakem a absolvovali celý okruh, včetně jízdy na lodičce. Když děti poprosily Krakonoše, aby jim dal vodu, překvapil je velkým a poté ještě větším vodopádem. Počasí nám přeje, takže zase rychle uschly. Viděli jsme spoustu zajímavých skalních útvarů, vyšli nepočítaně schodů jak nahoru, tak dolů, prolezli Myší dírou (i paní učitelky se vešly k velkému zklamání dětí). Představa večerní diskotéky vzala rychle zasvé, je 20 hodin a skoro všichni spí. Takže dobrou, zase zítra.
Ráno opět výuka a pak jsme vyrazili do Teplic nad Metují. I těch pár obchodů, které ve městě jsou, nabídlo dětem vše nejnutnější - žvýkačky, jedlý papír, křupky. Napjatě jsme očekávali, kdo první objeví práskací prášek za 5 Kč. Objevil! Za pár minut jej měl skoro každý. O poledním klidu byl opravdu klid - patrně důsledek včerejšího výletu. Odpoledne se museli Ti, kdo se přihlásili na Drsňárnu podrobit zdravotní prohlídce, ostatní řádili kolem penzionu a na hřišti. Pak jsme se učili vlastivědu a český jazyk. Večeru dominovala diskotéka v tělocvičně. Taneční kreace byly vyčerpávající, ale většina vydržela až do 21.00. Pak sprcha, fialová barva z vlasů dolů a spát.
Ráno nás po včerejším zamračeném dni překvapilo místy sluníčko. Dlouho to ale nevydrželo a zase se zatáhlo. ale tady NEPRŠÍ! Dopolední výuka tedy mohla probíhat venku - zvířátka nás posílala od jednoho k druhému. Po obědě a poledním klidu jsme se vydali do Teplických skal. A jaké překvapení - 
Dopoledne před obědem jsme hráli Lasici. Je to bezva hra. Hrálo se to tak, že jsme vystartovali ke spodním pěti zvířátkům, ale ke každému zvířátku jeden člověk, takže celkem vyběhlo pět dětí. Já jsem běžela ke komárovi. Tam byly tři krabičky očíslované: 1, 2 a 3. Jednu z nich jsme si vybrali a ta nás poslala k dalšímu zvířeti a takhle jsme museli dojít až k lasici. Tentokrát ta potvora byl medvěd, posílal vždy dolů. Jenom se s lasičkou vyměnil, protože minule byla potvora lasička. Já jsem měla čas 26 minut...." Kristýna P.
Z deníku: " Po obědě jsme šli do Teplických skal, tam to bylo jak v čarovném lese. Skály obrostlé žlutým mechem, balvany zašprajclé mezi skalami a cestou. Byla tam jedna skála, o které paní učitelka řekla, že to jsou Krakonošovy trencle. Pak tam byl jeden skřítek, ale už nevím, jak se jmenuje. Taky tam byly skály, které se rozpadly nedávno. Byla tam čarodějnice a lidská lebka. Šli jsme i Sibiří, paní učitelka říkala, že tam bude sníh, ale i když tam nebyl, tak to vůbec nevadí, stejně tam byla zima." Míša
Dopoledne po výuce jsme se vydali prohlédnout krásnou okolní krajinu a cestou hledali schované symboly. Po obědě 26 odvážlivců absolvovalo Drsňárnu - zhostili se úkolu výborně, přežili všichni. Pak jsme vyrazili na dřevo na večerní táborák. U táboráku jsme vydrželi až do tmy (všichni) a vydali se na noční procházku (někteří) a na pochod noční stezkou (někteří z některých). Ulehli jsme hóóóódně pozdě, ale stálo to za to. 
Postavili jsme se okolo stolu a čekali, jaký úkol nám dají. Všichni si mysleli, že budeme jíst brouky, šváby atd. , tak byli asi překvapeni když zjistili, že budeme jíst bochník chleba. Já osobně jsem si po půlce spořádaného bochníku uvědomil, že to vlastně taková hračka nebude. Potom jsme šli sbírat dříví na táborák. Po minimálně hodině strávené venku jsme šli na večeři. Potom jsme šli na táborák a opékali si buřty. Všichni říkali, že bude nějaké bojovka, ale nakonec z toho vyplynula noční procházka lesem. Mohli jsme si vybrat, jestli půjdeme sami nebo ve dvojicích lesem po svíčkami vyznačené cestě. Já jsem šel sám. Říkal jsem si, že to bude pohoda, ale když jsem sám vyšel a ještě k tomu první, tak jsem měl celkem nahnáno. Už skoro u penzionu všechny odchytily paní učitelky a společně jsme šli do penzionu. Unaveni a plni zážitků jsme šli spát." Šimon
Hlášky z deníků: 
Dnes nás čekal poslední výlet pro odvážné dobrovolníky - Vlčí rokle. Předpokládali jsme, že po včerejším nabitém dni a hlavně večeru bude chtít většina dětí odpočívat. Mýlka! Až na sedm šli všichni. Čekali jsme napínavou cestu po žebřících a bažinami, kterou jsme znali, ale k našemu údivu a zklamání byla Vlčí rokle v loňském roce zkultivovaná a opravená (místo prken široké chodníky, místo žebříků schody) takže ztratila svou divokost. I tak jsme si spojnici Adršpašských a Teplických skal užili. A po večeři poetická rozlučka se školou v přírodě (během které se spustil liják), slavnostní dekorování medailemi (paní Bittnarová - děkujeme moc), balit a spát. Zítra se na Vás kolem půl čtvrté těšíme v Praze. 
 |