Sobota 12. 5. 2018 - to nejdůležitější - přívalový déšť nás minul!!!

Kolem poledního jsme dorazili do našeho dočasného domova v Nových Hutích. Nepršelo. Po obědě jsme vyrazili do okolí (za mírného deště, přesto s nářky jaká hrůza). Aby se nám dětičky nerozpustily, za většího deště jsme se po půl hodině vrátili na Kodreu. A máme pro Vás na zítra překvapení! Nepršelo ani hodinu a vykouklo sluníčko. Od té doby byli všichni venku - fotbal, guma, honička, schovka, louka atd. Po večeři opět. Nyní je 22:54 a konečně všichni spí. Snad.

Z deníku: Dnes v 8.30 jsme vyrazili na školu v přírodě. Cesta byla dlouhá, ale šlo to, protože tam byla wi-fi. Dorazili jsme v 11.30, vyložili jsme kufry a šli jsme na oběd, byl výborný. Po obědě jsme se šli vybalit. Mezitím začalo brutálně pršet. Tak nám učitelky vysvětlily, co a jak na této škole v přírodě. Potom jsme šli i navzdory hnusnému počasí ven na procházku, ale byli  jsme tam asi 15 minut. Hned co jsme se vrátili zvenku, šel jsem pomoct Elišce a Emě s básničkou, ale ta nedopadla nejlíp. Potom jsme šli hrát fotbal a na závěr dně měli kvíz a my s klukama jsme vyhráli. Opravdu krásný konec dne. Ondra

Z deníku: Dnes ráno jsme vyráželi k autobusu, ale než jsme stihli vůbec vyjet, už maminka volá z okna: „A co kufr?“ Takže to byla sranda hned na začátek. Nakonec jsme v pořádku dojeli na místo a hned šli na oběd. Poté jsme si vybalili, měli schůzi a pak šli ven. Byla večeře a spát. Eliška

Z deníku: Dnes 12. 5. jsme zase jeli na Švp. Když mám tolik vzpomínek z minulých švp tak doufám, že bude tahle ještě lepší. Dneska po 2 a půl hodinové cestě na Švp jsme si vzali kufry na chodbu  a šli se naobědvat. K obědu jsme měli knedlíky s nějakou omáčkou. Jídlo bylo dobré, dal bych mu 8/10 bodů. Po obědě jsme šli na krátkou procházku, ale kvůli bouřce jsme se vrátili. Potom jsme si zahráli hru jménem Guess (což byly otázky ohledně tohoto kraje). Počkej, počkej, než to dočteš, tak ti musím říct, že jsme tu hru vyhráli. A měli jsme jen dvě chyby. Tom

Hlášky z deníků:

První hodinu jsem byla pořád smutná, že tu není máma. Ale potom jsem se uklidnila.

Za chvíli jsme se schovali ke klukům do skříně a oni to vůbec nevěděli.

Usnul jsem moc pozdě, ale užil jsem si to.

My jsme nevyhráli, ale to nevadí, protože jsme dostali mouku.

 

Neděle 13. 5. 2018

Dnes jsme hned po ránu vyrazili na pašeráckou stezku. Zpočátku to šlo, ale jakmile jsme vstoupili do lesa, nastalo to pravé dobrodružství. Púda začala měknout, vody přibývalo, boty vlhly. Navíc jsme se museli dostat přes potok - zvládli jsme to všichni díky vzájemné pomoci. Přelézali jsme kmeny obrostlé lišejníky, propadli se do bažin (někteří až po kolena), ztráceli boty. Bahno se lepilo, ponožky hnědly. Ale podařilo se! Boty jsme umyli v potoce a zdárně dorazili do chaty. Nejlpe naši pouť ilustruje fotogalerie. Uvidíme, co se dočteme v denících. Po obědě jsme měli velké natáčení - výsledek zde.  V pozdním odpoledni jsme chtěli jít ven, ale blížila se bouřka, takže jsme se vrátili na hokej. Na velkoplošné obrazovce to byl dost dobrý zážitek. Nakonec spadlo jen pár kapek a po večeři už zase svítilo sluníčko. Takže fotbal, hry kolem chaty, procházky - paráda.

Z deníku: V neděli jsme šli na výlet, který vypadal jako procházka růžovým sadem a na začátku to byla pohoda. A potom kousek v lese jsme dostali úkol poznat věci v zavřeném batohu  a když je poznáme dostaneme kartu (já to poznal). No a pak jsme přebrodili potok, šli jsme extrémě tekutým bahnem, já měl nejšpinavější boty a pak jsme si je umyli v potoku a šli do hotelu  a najedli se. A další věci vám napíšu později, protože jsem potom ještě nic nezažil. Pepa.

Z deníku: V 7:00 mi začíná zvonit budík a jako kdyby mi říkal: “Pohni s tím svým zadkem, sice je neděle, ale jsi na škole v přírodě, takže šup, šup.“ Dobře, jdeme na to. V 8:00 jsme měli na snídani švédské stoly, po snídani jsme šli na pokoj a po chvíli učitelka napsala, že v 9:30 před motelem s taškami, ve kterých máme mít pití, a naopak nesmíme mít mobil, že hrozí poškození. Tak jsem se zarazil a měl strašně nápadů, kudy půjdeme, když hrozí poškození mobilu. No a taky že po vyrazení na výlet jsme šli tak mokrou loukou, že když jsem došel k lesu, tak jsem měl v botách Labe, ale to jsem ještě nevěděl, že když půjdeme lesem, tak budu mít v botách Atlantik. Řeknu Vám, jestli tam tudy, kudy jsme šli, chodili pašeráci, tak klobouk dolů! Určitě se ptáte, kudy jsme šli, když to takhle dramatizuju, ale doopravdy, ta cesta byla strašná!!!  Šli jsme bahnem, vodou a dokonce jsem se tam i jednou propadl, byla to náročná cesta. Když jsme se konečně vrátili, tak jsem se akorát stihnul vysprchovat a jít na oběd. Během poledního klidu jsme se museli naučit básničku ke Dni matek (no jen se podívejte sami na internet jak to vypadá). Po zbytek dne až do večeře jsme byli venku, no a když byl čas na večeři, tak jsem byl překvapený, protože jsme měli špagety, které mi chutnaly. No a teďka píšu tenhle deník a už se těším na zítřek. Dan

Z deníku: Dnes jsme šli na procházku. Vyrazili jsme hned po snídani. Já jsem si vzala s radostí botasky, ale nevěděla jsem, co mě čeká. První věc byla, že jsme šli po louce do lesa, jenže minulý den pršelo, takže jsem měla boty celé promáčené, až k ponožkám. Ale to nebylo nic proti tomu, co se stalo potom. Ale nebudu předbíhat. Došli jsme do lesa a zahráli si hru, kdo uhádne, co je za věc v batohu. Pak jsme šli dál po Pašerácké stezce. A začala ta hrozná věc. Nejdřív jsme museli přelézt potok, pak jsme vyšli kopec. A začalo to. Po cestě bylo bláto a já do toho bláta šlápla botou a měla jsem ji celou špinavou. Pak jsme museli přeskakovat různé potoky a rašelinu. Pak jsme vylezli z bláta a šli normálně zpáteční cestou po poli až k hotelu Kodrea. Tento den byl velmi náročný. Terezka V.

Z deníku: Dnes ráno jsme se probudily o něco dřív než je budíček. Probudily jsme se záměrně, kvůli deníkům. Když už na naše dveře jakoby zazvonil přímo vábivý pocit vyskočit z postele, šli jsme na snídani. Byl švédský stůl. Potom v půl desáté se šlo na výlet. Všechny děti o tom mluvily jako o „pašerácké stezce“ a že to prý bude trochu nebezpečné. I když to „trochu“ bych radši nahradila „hodně nebezpečné“. Ale jinak to bylo hodně zajímavé. Například zkouška odvahy bylo to, že jsme museli nějak přejít malý potok. Na první pohled se to zdá jednoduché, ale jak máte najít stabilní kameny, když nikde ani není žádná turistická stezka?! Nakonec jsme si navzájem radili a pomáhali. A že nám to šlo! Potom jsme po cestě ještě narazili na různá rašeliniště, někdy tu a tam některé z dětí propadlo až po kolena, ale jinak cesta probíhala bezpečně. Když jsem to měla za sebou, byla jsem ráda, ale byla jsem také ráda, že mám za sebou i krásný zážitek. Moc se mi tu líbí. Terka Š.

Z deníku: … Když jsme byli u lesa, tak nám paní učitelka řekla, že pašeráci vždy chodili ve svých stopách, aby nikdo nepoznal, jestli šel jeden, a nebo padesát. Tak jsme byli jako pašeráci a šli jsme za sebou. V lese mi trochu uschly boty, ale ještě víc mi uschly, když jsme hráli hru. Dále jsme šli horší cestou a litovala jsem toho, že jsem si nevzala pohory. Šli jsme přes různé překážky, skákali jsme přes klády a bažiny. Když jsme šli přes potok, tak jsem si nabrala vodu do bot, takže jsem je měla zase mokré. A když jsme šli přes bažinu, tak mi tam trochu uvízla noha, spíš bota, a tak jsem ji vytáhla a šla jsem dál. Měla jsem strašně špinavé boty a ponožky. Když nás čekal poslední kopec, byla jsem ráda, že je poslední. Když jsem vylezla na horu, tak paní učitelka řekla, že to asi tamtudy půjdeme zpátky. Doufala jsem, že ne – ne proto, že by mě to nebavilo, ale protože mě trochu bolely nohy. Ale nakonec tamtudy cesta vedla a tak jsme šli. Cestou jsme si umyli boty v potoku a měla jsem v nich rybník. Eva

Hlášky z deníků:

Nejzábavnější bylo, když se za mnou Terka propadla do bahna a spadla a já jsem zrovna řekla  „dobrý?“ a po vlhkých a klouzavých kládách se propadla taky.

Šli jsme přes louku a byla tam rosa, takže jsem zjistila, že mám promokavé boty.

Tahle stezka byla hodně naučná, museli jsme dávat pozor, kam šlapeme a soustředit se na jednu věc.

Bahno zprvu nevypadalo jako problém, jím se stalo, až když jsme se začali propadat.

Brodili jsme se bahnem, řekou, trávou a dalšími věcmi.

Procházel jsem se mechem nasáklým vodou a loukou, která byla téměř stejně nasáklá jako mech.

Vážně obdivuju pašeráky, kteří tam chodili. Několikrát jsem zapadl do bahna. Měl jsem v botech snad celý oceán.

Potom jsme měli přejít potok, ale ostatním to trvalo přejít, tak měli zkušení páťáci, co jsem já, přešli těžší variantu. Ale všichni to přežili.

No výlet to byl hezkej, ale horší cestu nemohli vybrat.

Zase jsem se sprchovala s brýlemi. Ach jo! Celá já!

Ošetřovatelka mu pustila do nosu plyn, aby mu pomohla.

Šli jsme ochutnávat Jelly Beans, po jedné se mi skoro vrátily špagety, které jsme měli k večeři.

Perla: Paní učitelka řekla Dominice, ať chodí jako první. Dominika šla dopředu, ale náhle se propadla do kmene stromu. Paní učitelka si to vyfotila a šli jsme dál.

 

Pondělí 14. 5. 2018

Sice to absolutně odporuje všem předpovědím počasí, ale dnes nás opět probudilo sluníčko. A vydrželo celý den. Již od rána jsme měli spoustu práce - rozhodnout o účastnících atletického trojboje (který se koná hned po našem příjezdu ze školy v přírodě), pohrát si na hřišti, pozorovat pulce, vykoupit všechnu kofolu v krámku, hrát fotbal. A na odpoledne se nám podařilo vyjednat návštěvu lanového centra Zadov, takže slunečný den jsme opravdu využili na maximum. A představte si, že nikdo nechtěl jít po večeři hrát fotbal!  

Z deníku: Když jsem se probudil, začal jsem si psát deník. Po budíčku jsme šli na snídani, která byla a bude formou švédských stolů. Po snídani jsme se šli učit. Naštěstí jsme dělali nominaci na atletický trojboj. V běhu jsem vypadl v prvním kole, ale ve skoku dalekém jsem přeskočil docela dost lidí. Hod míčem mi také moc nešel. Proto jsem nebyl nominován, což mi vůbec nevadí. Po dokončení nominace jsme šli do obchodu něco si koupit. Poté jsme si šli hrát na hřiště. Já s Davidem místo toho pozoroval pulce v požární nádrži. … Kryšpín

Z deníku: Dnes jsem vstával v 7:45, trochu pozdě, ale neva. Na snídani jsem měl zase kornflaky a byly zase dobrý. Po obědě jsme měli být před chatou a šli jsme do lanového centra. V lanovém centru jsem byl poprvé a jejda. Ale bylo to super. No tak já Vám to řeknu podrobněji. Přišli jsme a já chtěl jít na tu vyšší dráhu, ale oni řekli, že každý musí jít na tu malou. Tak jsme začali a 1 v poho, 2 taky, 3 těžký, 4 hrozný, 5 v poho, 6 v poho, 7 jakž takž a pak jsem se kouknul nahoru na tu vyšší a řek jsem ne, protože bych se zabil. Tak jsem jistil prvňáky, a to byla docela zábava, bylo jich asi 22 ale OK. Někteří od nás šli na vyšší a já nad nimi moc a moc smekám. … Giaco

Z deníku: Dne jsme šli asi 5 kilometrů do lanového parku Zadov. Když jsme přišli, tak jsme museli počkat, aby nás mohli zajistit. Pan instruktor nám dal instrukce. Měli jsme si stoupnout do řady a čekat, až na nás přijde řada. To bylo na nižší, abychom si vyzkoušeli, jak nám to jde a rozmysleli si, jestli chceme na vysoké nebo nízké, a nebo vůbec lízt.  Já jsem chtěla vylézt výš a tak jsem lezla vysoko nad zemí. Jako první jsme lezli po mostě, ten mi nepřišel těžký, poté byla taková síť a to byla hodně těžká, také tam byl takový skateboard a měli jsme se odrazit a sjet. Když jsem dojela, tak tam byly kruhy, když jsem na ně lezla, tak Sára se na skateboardu odrazila moc málo a nemohla se chytit lana, protože tam nedosáhla a málem tam uvízla. Ale nakonec se chytla. Pak bylo ještě spousta atrakcí. Když jsem dolezla, tak mi pan instruktor sundal lana a byla jsem volná. Potom všichni dojeli a mohli jsme jít domů, bolely mě nohy. Byla jsem ráda, když jsme došli.  Myslím, že usnu brzy. Eva

Z deníku: Dneska jsme byli v lanovém centru. Jako první jsme si museli nandat takový obleček na jištění. Malou dráhu jsme šli jako první, museli jsme přehazovat karabinky, což mi zprvu dělalo problém, ale když jsem si zvykla, šlo to jako po másle. Tahle dráha byla v pohodě, to ještě nevíte, že nad námi byla větší a vyšší. Tohle byl teprve adrenalin a to doslova adrenalin. Jedno lano se houpalo, druhé zas ne, nikdy jsem dopředu nevěděla, co mě čeká. Hodně se mi to líbilo a zase to byla skvělá zkušenost. Ema

Hlášky z deníků: 

Dnes jsem se probudil a ležel jsem přes postel úplně jinak, než jsem usínal.

Na lanovce jsem zapomněla vystoupit a odřela jsem si zadek.

Smáli jsme se tomu tak, až jsme měli skoro v kalhotách.

Po pěti kilometrech zpátky jsme byli úplně zbití (i já, který jsem nelezl).

Hlášky: 

My už jsme sjeté – co máme dělat?

Dávej pozor, ať nedopadneš, jako paní učitelka.

 

Úterý 15. 5. 2018

Dnes prší.

7:45 a všude ticho. Mám pocit, že dnes déšť vůbec nikomu (včetně mě) nebude vadit. S plánovaným výletem na Chalupskou slať to moc dobře nevypadá.

12.00 a proti předpokladům je jasno. Představa toho nářku, když oznámíme, že není polední klid a jdeme na celoodpolední výlet, nás odradila, takže jsme to ani nezkoušeli. Pro jistotu jsme nešli nikam daleko, ale zůstali poblíž chalupy a vyhlásili Pašerácký den (dopoledne jsme se samozřejmě učili).

Z deníku: Dnešek se mi moc líbil, protože jsme měli pašerácký pětiboj. Č.1 – dostali jsme so skupiny golfový míček a museli jsme ho pod oblečením v řadě propašovat, aby ho učitelky neviděly. Č. 2 Sundali jsme si oblečení a skládali jsme ho do dlouhé řady „k prohlídce“. Č. 3 – dostali jsme gumové medvídky a šli na dlouhou procházku. Na té jsme si museli médi předávat a strkat do krabiček. Č. 4 – ve družstvech jsme měli vybrat dva nejsilnější, kteří ostatní přenesli na stanoviště. Č. 5 – dostali jsme papírek a návod, na kterém bylo, jak máme papírek rozstříhat, aby nám vyšel tvar, co byl na obrázku. Potom jsme sečetli body a víte co? Já jsem se svou skupinou vyhrál! WINNER! Ale po tomhle by byl úplně ospalý každý, tak ….. chrrrr! Adam

Z deníku: Dnes po snídani jsme se dozvěděli, že se budeme učit (pozn. jako kdyby to nevěděli). Nejdříve jsme si měli s někým zkontrolovat deníky, a kdo měl zkontrolováno, měl si najít někoho, kdo to zkontrolované ještě neměl. Po asi tři čtvrtě hodině jsme měli čtvrthodinovou přestávku. Pak jsme si měli vzít stírací fix na matematiku. Poté jsme měli vypočítat, kolik platila paní učitelka za lanové centrum. Prvňáky jsme nepočítali, paní učitelka nám dala instrukce a psali jsme. Výsledek byl 4242 Kč. Potom byl oběd. Byla bramborová kaše s řízkem. Po obědě byl polední klid. Potom jsme měli být před hotelem. Ale jakmile jsme vyšli, začalo pršet. Tak jsme měli jít ke krbu a tam ohlásili víceboj a rozdělili nás do skupin. A začali jsme. První soutěž byla o tom, že jsme měli propašovat golfový míček z jedné řady na druhou a jak bych to řekl – donutili paní učitelky jít na kolena. Druhý spočíval v tom, že jsme dostali zboží a dvě nádoby. Každý měl dvě zboží. Které si někam schoval a během cesty musel to zboží dostat do jedné nádoby, aniž by to viděla jedna z paní učitelek. Třetí byla tak, že jsme od jedné čáry museli postavit ze svého oblečení co nejdelší čáru. Další byla o tom, že jsme od jednoho konce museli přenést na druhou stranu, ale jen dva mohli jít po svých. Čtvrtá složit lísteček přesně jako na kartičce. Pátá byla pantomima, šlo o to, že někdo něco předváděl a my to museli uhodnout. A to bylo poslední,. Potom byla večeře, pak deník, sprchování a nakonec Stopařův průvodce po Galaxii. Vojta

Hlášky z deníků: 

Po  víceboji byla večeře, k níž bylo něco, co se dalo jíst, ale nevím přesně co.

Dnes v 7:30 mě měl vzbudil budík, ale nevzbudil (ani nevím jak).

No, jak bych to řekl – donutili jsme paní učitelky jít na kolena.

 

Středa 16. 5. 2018

Ráno jsme se probudili do příjemného, místy slunečného počasí, tak jsme přehodnotili náš původní záměr jít odpoledne na Chalupskou slať a  vyrazili jsme hned ráno. Počasí se sice zhruba v půli cesty pokazilo, ale déšť byl mírný (ačkoli v denících jsme se dozvěděli, že to byl strašný liják, megadéšť, slejvák a pod.). V Infocentru jsme se usušili a nacpali 50 dětí do místnosti pro 15, protože zde měly možnost shlédnout naprosto úžasný film o přírodních krásách a jiných zajímavostech Šumavy. Ani nešpitly, což se jen tak nestává. Škodolibé jazyky tvrdí, že to bylo tím, že ani nemohly dýchat, ale pravda je, že je krátký film opravdu zaujal. To co jsme měli možnost vidět na plátně jsme za chvilku viděli na vlastní oči. A když jsme se vrátili  - sluníčko. 

Z deníku: V 7.30 jsem vstal a šel jsem rovnou na snídani a na ní jsme se dozvěděli, že jdeme na výlet (hned po snídani). To byla zajímavá zpráva. Protože nepršelo. A tak jsme šli. A potom bum prásk a slejvák. To byl šok, takže jsme přidali a nakonec jsme došli do Informačního centra, tam jsme se podívali na zajímavosti, film a usušili se. Opustili jsme Infocentrum a šli se podívat na to proslulé rašeliniště. Prý by se tam potopila celá kráva. Ale tou dobou jsme byli mimo rašeliniště, cesta do hotelu byla mokrá, nepříjemná a studená. Když jsme dorazili, dal jsem si teplou sprchu, teplý oběd a potom píšu tenhle deník. Pepa

Z deníku: Hned po snídani jsme šli ven. Vzali jsme si mikiny, bundy a pro jistotu pláštěnky. Paní učitelka řekla, že prý bude pršet jen málo a že nás to nezastaví. Ale to nebyla pravda. Vyrazili jsme a šli jsme asi 5 km. No jenže po cestě najednou začalo pršet. Tak jsme si vzali pláštěnky. A najednou začalo už hodně pršet. Když jsme úplně promočení konečně došli na místo, jmenovalo se to Chalupská slať, tak nám paní učitelka zamluvila místo v malém infocentru. Koukali jsme se tam na takový malý film o Šumavě. Když jsme se zahřáli a koupili si nějaké suvenýry, tak jsme se šli podívat na jezero, kde rostla uprostřed na malém ostrůvku bříza. Pak jsme se pokochali jezerem a šli zpátky. Terezka V.

Z deníku: Dneska jsem se probudil skoro ve stejné poloze, jako jsem usínal. Odpoledne jsme šli na výlet, ale cestou začalo pršet. Mé boty ve chvíli promokly. Cestou jsme se stavili v infocentru, ve kterém jsme se koukali na film. Bohužel tam bylo jen patnáct míst a my se musely natlačit. Nejhorší bylo, že mi celou dobu seděl na koleni Kryšpín a hrozně sebou vrtěl. Potom jsme šli přes rašeliniště. Dorazili jsme k jezeru, na kterém byl oválný ostrůvek a na něm bříza o které v tom filmu říkali, že je jednou z nejfotografovanějších. V hotelu jsme měli soutěž se čtvrtou B, která skončila nerozhodně, ale nejvíc mě v ní bavilo posílat kuličky do kruhu, přičemž jsem vyvinul vlastní metodu posílání, kterou všichni chválili, ale nikdo ji nevyužil. Matěj

Z deníku: Dneska proběhl souboj 5. A a 4. B. Plnili jsme čtyři úkoly. První byl příběh v kruhu. My jsme začali popisovat dopoledne, až najednou jsme se dostali ke kadeřníkovi, který nám oholil nohy a hlavu. Druhý úkol spočíval v tom, že jsme po hotelu hledali modré kuličky. Já našla dvě za dveřmi. Naše třída našla 118. Třetí úkol byl na způsob curlingu, házeli jsme modré kuličky do kruhu. Naše třída tam dostala 3 kuličky. A čtvrtý úkol byl se lžícemi, no vlastně to byly dva úkoly v jednom. První čtyři ze třídy dělali slalom a potom jsme si všichni v kruhu předávali kuličku na lžíci. Den mě moc bavil. Ema

Z deníku: Dneska bylo klasicky. Po snídani jsme šli na Chalupskou slať. Byl to nádherný výlet. Akorát cestou tam i cestou zpátky pršelo. Pouštěli nám tam hezký film o Šumavě. Bylo to parádní. Byli jsme se podívat na bývalé rašeliniště. Cestou zpátky jsem si v automatu koupil pití. No ale to pití byla káva, takže jsem vypil kávu.  Když jsme se vrátili, byl oběd. Pak byl polední klid. Po odpoledním klidu jsme hráli hru 5 proti 4. Potom byla večeře. Po večeři jsme ještě venku hráli fotbal. Po fotbale jsme psali deník a kukali na fotbal. Supr den. Mikuláš

Z deníku: … Pustili nám film o Šumavě. Byl hezký. A bylo tam, že v močále na ostrůvku rostla jedna bříza. A my jsme se tam šli podívat. Doopravdy tam rostla. A když jsem se dívala, tak jsem slyšela jednoho pána, jak říká psovi: „Hlavně mi tam nespadni, mám tě rád“. A potom jsme  šli pryč a hlasovali, jestli chceme jít do chaty, a nebo se někam jít podívat (pozn. Na soví voliéry 1,5 km vzdálené). Většina chtěla do chaty, tak jsme šli do chaty. Eva

Hlášky z deníků: 

Koupila jsem si zápisník s rysem a z toho jsem si udělala herbář.

Po snídani jsme se šli učit přírodovědu a  vlastivědu, byla to jenom procházka.

Omylem jsem si koupil kávu místo horké čokolády, no bohužel jsem ji musel vypít, protože stále 15 Kč.

Když jsme došli k bažině, myslela jsem si, že je to trošku špinavé jezero.

A aby toho nebylo málo, vzal jsem si tenisky s dírou v podrážce.

 

Čtvrtek 17. 5. 2018

I dnes jsme toho měli moc. Dopoledne výuka, odpoledne hry a hokej, večer diskotéka, v noci procházka za úplně jasné oblohy. Večerku jsme dost přetáhli (jak Vás jistě již někteří informovali), ale Velký vůz v Praze jen tak neuvidíme. Stálo to za to.

Z deníku: Po snídani jsme měli vyučování, bylo to asi nejlepší vyučování, které jsme na škole v přírodě zažil. Bylo to totiž nejvíc propojené vyučování. Byly tam skoro všechny předměty. ... Po diskotéce byla procházka. V Praze tolik hvězd neuvidíte. Nakonec se ukázalo, že to bylo něco jako bojovka., ale na to, abych šel sám, jsem se moc bál. Tak jsem šel s Matějem. Šli jsme až k potoku a tam cesta zahýbala do lesa, hrozně jsem se bál, ale pak jsme našli ostatní. Když jsme se vrátili, šli jsme hned spát. Vojta

Z deníku: Dnes ráno jsme se vzbudili a šli na snídani. Já jsem si dala to, co vždycky. Po snídani jsme se šli učit. Nejdřív jsme měli pracovky. Dostali jsme takové kartičky, na kterých byl plánek, jak jsme měli seskládat a rozstříhat papírek. Po pracovkách jsme měli vlastivědu. Probírali jsme Německo a Rakousko. Pak jsme měli češtinu, která mě bavila nejvíc. Paní učitelka nám přečetla básničku (Vodníka) a my jsme měli posoudit, kdo mohl za to, že na konci básničky umřelo dítě. Naše skupina dala matka, dcera, vodník, dítě. Ale protože jsme se nemohli shodnout na pořadí, tak jsme si pustili film, ale stejně jsme se neshodli. … Andrejka

Z deníku: Dnes jsme měli diskotéku. Ze začátku to bylo super, ale pak mě to přestalo bavit. Po diskotéce nám paní učitelky připravily bojovku, která spočívala v tom, že jsme museli sami bez baterky jít ve tmě dvě stě metrů. Vyrazila jsem, zabočila a… Ticho. Hrůzyplné ticho. I když jsem byla teple oblečená (měla jsem na sobě tričko s dlouhým rukávem, mikinu, kočičí kožíšek a ještě na to jsem narvala bundu), začaly mi mrznout palce u nohy. Mráz mi svíral tělo tak, jako mi strach svíral žaludek. Po cestě se přeplazila skupinka hadů. Nemám z nich sice hrůzu, ale ve tmě jsem se málem počůrala strachy. Zbytek cesty už byl v pohodě. Když jsme čekali na ostatní, tak jsem málem usnula. Když jsme se vraceli, tak jsem asi desetkrát zakopla. Cesta zpátky již byla v pohodě, jelikož tam svítily lampy. Když jsme dorazili, tak jsem jen lehla a hned jsem usnula. Sára

Z deníku: Dneska jsem konečně měl rohlík s nutelou (k snídani). Po snídani jsme se učili. Ale to nebylo jen takový učení. Bylo to takové obhajování. My jsme přečetli básničku a řekli jsme si, kdo je vinej. A já si přišel jako právník, protože jsem musel poslouchat, co říkají a nějak to obhájit. Např.: „ Ona je vinna!“ A já jsem musel říct třeba : „Ale chápeš, že ona ji nechtěla pustit.“ A nakonec jsme se dohodli, že všichni jsou nevinní. Po učení jsme šli na oběd. K obědu bylo jídlo (napsal jsem to kvůli tomu, že už nevím). Pak ani nevím, co bylo… (zase nevím, no). Po večeři jsme měli disco. První byli prvňáci, a to jsme řídili my. Po disco byla bojovka. Já šel jako první. A teda byla to nádhera. Tom

Z deníku: Dnes jsme se po snídani učili, a to hodně. Měli jsme spoustu předmětů. Poté byl oběd a po něm zase týmy. Zajímavé bylo, že jsme měli ty samé lidi v týmu. Byly různé soutěže, jako třeba skládání pexesa, říkání příběhů a vymýšlení příběhů. Moc se těším na diskotéku a na to jak přetáhneme večerku. 22.15 splnilo se a stejně ještě nejdeme spát, jdeme na bojovku. 22.30 už jsme tu a jdeme. Počkala jsem na Emu, protože se bála (šli jsme po jednom) a najednou vidíme hemžící se světýlko. A ozve se „Ahóóój“ málem jsem dostala infarkt, ale byl to jen Miki, který nevěděl, kam jít, protože šipka byla do keře. Nejdřív jsme se hádali, kdo půjde první, až šla Ema. V keři na nás čekali ostatní i paní učitelka. 23.30 už jdeme spát, tak dobrou. Eliška

Hlášky z deníků:

Druhá soutěž byla, že jsme měli vydržet být 1 minutu potichu.

Potom prý bude diskotéka – ještě, že není povinná.

Paní učitelka byla tak hodná, že zrušila deníky, abychom si diskotéku užili.

Byla to vzácná chvíle, neboť jsem se učesal.

Nakonec jsem jako největší strašpytel šla první.

Když jsme dorazili k řece, nikde nikdo, ale pak jsme si všimli, že tam byli všichni.

Byl jsem na smrt vyčerpaný a ospalý.

Musím říct, že jsem udělal chybu, že jsem si nevzal kalhoty.

Šáhl jsem do kopřivy, ale bohužel jsem nemohl zařvat, protože bychom se prozradili.

 

Pátek 18. 5. 2018

Protože včera jsme měli opravdu nabitý den, v rámci dopolední výuky jsme dopisovali deníky, které jste četli výše. Nyní (11 hodin) jsou již děti venku, kupodivu i po včerejšku stále srší energií Hlavní částí odpoledne bylo již tradiční hledání pokladu - tentokrát opravdu zapeklité. Kooperace skupin byla neuvěřitelná (pro uklidnění - vše jsme měli pod kontrolou). Hlavním úkolem večera bylo, aby si děti zorganizovaly svůj čas. Měly moc povinností: napsat deník, umýt se, sbalit, spát. Heslo večera bylo - raději špinaví a s deníkem, než čistí a bez deníku. Umyjete se doma. Většina do osmi hodin poletovala venku a přesto máme deníky (níže), děti jsou umyté, mají sbaleno a těší se na Vás. Zítra kolem poledního budeme na Dědině.

Z deníku: Dneska odpoledne jsme hledali poklad neboli bonbony. Byli jsme zase v týmech.  Hledání pokladu bylo v tom, že pašerák ukryl paš po areálu hotelu a my museli hledat. Byl v tom ale ještě malý háček. Po celou dobu se tým musel jednou rukou držet provazů. Náš tým našel 3 pytle bonbónů. První jsme našli na gumě od auta, druhý byl přilepený lepenkou na plotě a no a třetí v zemi. Kluci s paními učitelkami hráli přehazovanou, byl to zápas 4. B proti 5. A. Zítra už jedem domů. Škola v přírodě byla super. Ema

Z deníku: Dnes dopoledne se nic moc nedělo. Po obědě a poledním klidu jsme se museli rozdělit do skupin. V každém družstvu bylo lano, které sloužilo jako autobus a všichni se ho museli držet, jinak by je diskvalifikovali. A protože to lano bylo jako autobus, tak jsem skoro celou cestu dělala:“Brrrrm!!!“ První poklad jsme našli asi po čtvrt hodině. Terka totiž zahlédla podezřelý kámen, který zakrýval díru. To byl první nález. Ostatní poklady jsme našli způsobem „Kopni, do čeho můžeš“. Po soutěži jsme si půl hodiny rozdělovali bonbóny, ale nakonec se to (konečně) povedlo. K večeru jsme vyrazili ven, protože kluci hráli beach voleyball. Já a Eliška jsme dělaly kraviny. Asi po deseti minutách mě paní učitelka zvolila za rozhodčího. A když jsem odpovídala, skřehotala jsem jak tetřívek. Sára

Z deníku: Dnes ráno jsme psali deníky. Dopoledne byl obchod za paš, kterou jsme po celý týden získávali. Odpoledne jsme šli tou cestou jako včera večer. Divím se, že jsem se bál kamenů, které ležely na cestě. Potom jsme se rozdělili do družstev. Museli jsme se držet provazu a přitom hledat poklady. Jeden jsme našli v živém plotě – nikdo na něj nedosáhl. Nakonec jsem si stoup na plot, ostatní mě přidržovali, jednou rukou jsem se držel provazu a druhou šmátral po balíku. Pak jsem šel s paní učitelkou a klukama hrát přehazku. Po večeři se hrála přehazka my proti čtvrťákům. Já sice tentokrát nemohl hrát, ale počítal jsem body. Matěj

Z deníku: Dnes jsme vstali v 7:50, v 8:00 byla snídaně, v 9:00 jsme si měli napsat deník ze čtvrtka. Po napsání deníku byl obchod za mouku, cukr, sůl, látku, dobytek, za peníze a zlaté cihly. Po nakupování jsme měli oběd a pak bylo vyhlášení (zmínil jsem se ve čtvrtek). A samozřejmě že můj tým byl první! Ne, teď ale vážně, vůbec jsem to nečekal, myslel jsem si, že budeme tak třetí. Když jsme měli polední klid, tak jsme odpočívali. Pak jsme se šli projít, aby paní učitelky mohli schovat balíčky se sladkostmi. Můj tým našel 4. Pak jsme šli hrát přehazku na písku. Hráli jsme 4. B proti 5. A, to jsme taky vyhráli, ale pak jsme hráli 13 dětí a jedna učitelka proti mně, Danovi, Mikimu a jedné paní učitelce a vyhráli jsme. Asi jsme fakt dobrý. Když jsme šli zpátky, tak jsme museli bosi. A pak jsme šli spát. A zítra konečně bez deníku. Máca

Hlášky z deníků: 

Vzbudil mě Miki (pozn. v 8.20), snídaně vyžraná, zbylo tam jen pár drobků a mě z posledních zásob dali trochu jídla.

 

Závěrečné slovo: 

Je mi moc líto, že je to poslední škola v přírodě. Náš cíl byl si to tu co nejvíce užít, poblbnout a rozjet to tu! No a jsem si jista, že tento cíl jsme splnili. Eliška