Pátek 21.4.2023

Cesta proběhla v poklidu, otázka "Kdy už tam budem?" zazněla pouze párkrát. Přijeli jsme kolem poledne, ubytovali se a poobědvali. Po obědě jsme si vybalili, trochu si zařádili na pokojích a ve 14 hodin vyrazili na procházku. Původně jsme měli namířeno pouze ke vstupu do Teplických skal, ale jelikož bylo krásně a podle předpovědi toto počasí nemělo vydržet dlouho, rozhodli jsme se, že Teplické skály projdeme již dnes. Bylo to skvělé! Na Sibiři zima jak na Sibiři, příroda nádherná, nožky dosud neunavené. Na zpáteční cestě nás hnala představa dobré večeře (filé s bramborem). Po večeři následovalo ocenění nejkrásnějších visaček pokojů, pak hygiena, večerní čtení a spát. Ráno budeme psát deník, tak snad níže naleznete to nejlepší zpravodajství. Děti Vás pozdravují!

Z deníků:

Přijeli jsme a za chvíli zase odjedeme, ale protože by mi paní učitelka dala, tak toho napíšu mnohem víc. Hned jak jsme přijeli, tak jsme byli zmatení. Když jsme se dostali k pokoji 16, tak jsme si ho vzali. Máme tady pěknej blázinec…. Tadeáš

Takhle jsme včera šli s 3.B a 3.C do Teplických skal. Byly tam krásné skály třeba ve tvaru sýra a různých jiných tvarů. Byl to krásný výlet, běhali jsme po kamenech, skákali jsme po kamenech a další různé věci. V jednom kuse jsme šli. V Sibiři bylo kolem -1 stupňů a byla mi trošku zima, ale jinak to bylo dobrý. Byl tam sníh a oranžová řeka, bylo to nádherné. Ušli jsme asi okolo 2000 km, když jsme šli a došli do hotelu, tak většinu dětí, mě a možná i učitelky bolely nohy a měli jsme hlad. Pak paní učitelka nahlásila soutěž, kdo bude mít nejlepší logo. Sice jsme žádnou cenu nedostali ani jsme se neumístili, ale bylo nám to jedno a byli jsme šťastní, že jsme sem na školu v přírodě aspoň dojeli. Tomáš

Šli jsme dlouhou cestu ke skalám. Viděli jsme nádherné skály jako: housenku, myslivce, sýry, nevěsta, želvy a sovy. Vypadalo to, jako kdyby to udělali lidé. Slyšeli jsme taky zpěv ptáků a okolo mě a Zuzky lítali motýli žluťásci a paví oka, bylo to všechno moc hezké. Verča

Hlášky z deníků:

A měli jsme rýžové koule a večer na nás dupaly.

A byl tam sníh, cítil jsem se, jako kdyby byly Vánoce.

Když jsem táhla kufr do schodů, urvalo se mi to madlo. Tereza se rozplácla na schodech smíchy. Bořík mi ho potom pomohl vytáhnout.

Po večeři jsme si udělali hygienu.

 

Sobota 22.4.2023

Ráno bylo klidné, děti vzorné, vstaly samy a těšily se na snídani. Po snídani měla být výuka českého jazyka, ale jelikož děti samostaně při každé volné chvilce psaly deník, měly do deseti hodin hotovo. Využili jsme hodně teplého a slunečného počasí a dopoledne strávili venku hraním na schovku a vybíjenou. Po vydatném obědě (děti si již chodí i přidávat) jsme si odpočinuli a odpoledne se vydali směrem do městečka na trasu fáborkového pamatovacího závodu. Poprvé jsme byli ve smíšených družstvech. Bohusem a odměnou bylo hřiště na konci trasy. V seznamování jsme pokračovali i u ohniště - hledali jsme odpovědi a podpisy. Pak večeře, porada na schodech, hygiena, čtení a spát. Děti vám přejí dobrou noc!!!

Z deníků:

Je 21.08 a přestože je po večerce, přistihla jsem, jak jeden pokoj píše. Tak se máte zítra na co těšit.

Když jsem se ráno vzbudila, holky už byly vzhůru. Oblékly jsme se a učesaly se. Terka se dokonce i vysprchovala. Potom jsme šli na snídani. Byl to švédský stůl. Bylo na něm tolik jídla! Třeba sýr, šunka, máslo, rohlíky, cereálie, mléko a párky, k tomu kečup. A taky zelenina. Po snídani jsme chvíli psali deník. Potom jsme se sešli v místnosti, která je vedle jídelny. Přečetli jsme asi tři deníky. Paní učitelka nám potom řekla, že máme jít do desíti hodin psát. Potom jsme deníky odevzdali. Uviděli jsme na tabulce napsáno, že máme být v deset hodin před domem. Oblékli jsme se a vyrazili dolů k botníku. … Anička

…Paní učitelka nás rozlosovala do skupin na 3.C, 3.B a 3.A (zamíchané). Naše skupina vyrazila asi jako čtvrtá, měli jsme po cestě hledat obrázky, kterých bylo 25. Obrázky jsme si měli zapamatovávat a ve skupině nás bylo šest. Hra mě dost bavila a zapamatovali jsme si 21 karet. Potom jsme si tam ještě chvilku hráli na hřišti a potom už  jsme šli k penzionu. Sedli jsme si tam na lavičky u ohniště. Jedna paní učitelka nám vysvětlovala hru (podpisovku). Ta se hrála tak, že na tom papíře bylo napsáno několik otázek a každý se na tu otázku musel podepsat, když to měl. Např. Kdo má doma psa… Terezka

Vstali jsme asi v šest hodin a potom jsme čekali dvě hodiny na snídani. Po snídani jsme šli ven a tam jsme hráli vybiku a schovku a babu a pak zase vybiku a pak zase schovku. Potom svačina a ta svačina bylo jablko. Konečně jsme šli na oběd a k obědu byla svíčková s knedlíkem, pak byl polední klid a to byl blázinec, po jedné hodině jsme šli nakupovat. Pak jsme zase šli hrát hry a bla bla bla potom na véču a bláznili jsme na pokoji a šli spát. Zdenda

Perličky z deníků

Když jsem si nandávala kečup, tak mi omylem vystříkl na okurky, tím pádem jsem musela jíst okurky s kečupem, nechutnalo mi to, bylo to hnusný.

Šli jsme a šli, až jsme došli.

Pamatovali jsme 17 karet, já jsem pamatoval 0.

Dnes jsme šli na praporkovku.

Po obědě byl polední binec.

Měl jsem dvacku a tu jsem utratil za mrože, protože mroží zboží je boží. No, alespoň to říká reklama.

 

Neděle 23.4.2023

Navzdory předpovědi počasí nás ráno probudilo sluníčko. Mohli jsme tedy vyrazit ven tak, jako vždycky. Po ranním okénku finanční gramotnosti jsme dopoledne strávili v lese a bylo opravdu horko. Cestou zpět se ochladilo a vypadalo to na déšť, ale snad se nám opět vyhne. Uvidíme. 14.30 Zadařilo se! Po obědě bylo stále krásně, tak jsme se snažili děti nejprve ztratit v lese při putování za pokladem (nepovedlo se), pak uběhat pomocí běhacího pexesa (nepovedlo se), pak zničit vybíjenou (nepovedlo se). Doufali jsme tedy, že zaberou buchtičky se šódo, ale ani touto zbraní se děti zničit nepovedlo. Rozhodli jsme se ale, že to nevzdáme a na 19 hodin vyhlásili diskotéku. Ta dopadla! Po půl hodině skoro všichni kluci hráli na pokoji karty a dívky v tělocvičně tančily. Tak nevím... Jsem zvědavá, jestli někdo usne alespoň při večerním čtení. Doufám, že to nebudu já.

Z deníků:

Ráno jsem vstala v pět třicet. Potom jsem hned začala psát deník, protože jsem neměla co dělat, protože holky ještě spaly. Potom jsme se převlíkli na snídani. Ke snídani jsem si dala rohlík s máslem a pomazánkou. Po snídani se vyhlašovaly včerejší soutěže, náš tým ani jednou nevyhrál, ale mě to nevadí. Po vyhlašování jsme šli na pokoj uklízet. Potom jsme se šli učit, dělali jsme finance, mám to napsané vzadu v deníku. ….. Potom jsme měli oběd, ten mi moc nechutnal, ani nevím, jak se to jídlo jmenovalo. Když jsme se naobědvali byl polední klid, byly jsme s Terkou u Verči a Zuzky na pokoji a tam hrály spící královny. Po poledním klidu jsme šli na výlet, spíš to byla soutěž. Šli jsme pod chatičky, tam bylo připraveno pexeso a startovní čárky, které byly udělané z prken. Paní učitelky si zapomněly losovátka, tím pádem jsme nemuseli být v týmu s jinýma třídama. Z naší třídy byly dvě skupiny a ta naše vyhrála. Potom jsme šli na večeři, byly buchtičky s krémem, byly moc dobré. Potom jsme měli večerní učení, dělali jsme zase finance, já jsem nic dělat nemusela, protože jsem si nic v bufetu nekoupila. Po učení jsme měli diskotéku, byla docela zábavná a hned potom jsme se šli umýt, vyčistit zuby. Ještě jsme měli večerní čtení a šli jsme spát. Adélka

Vstal jsem v 6:40 a po chvíli jsem šel na snídani a po snídani jsem byl šťastný, protože nebude výuka. Ale měli jsme přednášku a pak jsme si zavedli finance a já mám (zcenzurováno) Kč a neutrácím. Šli jsme na pokoj a měli jsme volno. Pak bylo na tabulce napsáno, že si máme vzít sportovní oblečení a šli jsme. Po chvíli jsme pěšky dorazili do malého lesa a na stromech byla čísla a ta čísla říkala, že máme jít na jiné místo, já jsem poklad nenašel a šli jsme domů a šli jsme na pexeso a nevyhráli jsme a pak jsme šli na společné čtení a spát. Bořík

Ráno jsme vstali a dvě hodiny jsme se nudili. Po snídani jsme šli do pohádkového lesa. Tam jsme hráli hru, co mě nebavila. Po cestě jsme viděli hádanky. Po obědě jsme měli polední klid a zabili jsme Pepíka, ale pak jsme ho dali do zásuvky a v tom ožil. Pepík byl jen lampička. Pak jsme si koupili relax a nanuk. Pak jsme hráli hru s pexesem. Po večeři byla diskotéka a my jsme se s Táďou už osprchovali a na diskotéku se v pyžamu nesmí, tak jsme si s Tadeášem na pyžamo dali oblečení. Po diskotéce jsme šli spát. Kryštof

Včera, když jsme přišli z aktivit do hotelu, tak jsem měl úplně zničené nohy. Na začátku mě to bavilo, ale čím dýl to trvalo, tím víc mě bolely nohy. Paní učitelka nás vylosovala do skupin po šesti, startovali jsme po minutě, aby jsme měli odstupy. Prostě lítali jsme po lese, jak blázni, to mě nohy bolely trošku, ale večer to se mi nohy úplně zdevastovaly, protože jsme běhali. Rozdělili jsme se do skupin po třídách. Každý běhal asi dvacetkrát, což mě úplně zničilo. To družstvo, které mělo třicet dva dvojic, vyhrálo a vyhráli jsme my: já, Eliáš, Martin, Kryštof, Petr, Adéla, Tereza, Anička a Verča, která skládala dvojice pexesa. Tomáš  (pozn. "Každý běhal dvacetkrát" berte s rezervou – někdo jednou, někdo dvacetkrát – každý dle sil a chuti)

Perličky z deníků:

Měli jsme zase ten stůl, co je na něm jídlo.

Před obědem jsme hráli hru v lese, kterou nedokážu popsat.

My holky jsme dokázaly, aby kluci tancovali.

 

Pondělí 24.4.2023

Dnes ráno je pod mrakem, poprchává, takže dětem ani nevadí, že budeme v učebně. A pozor - ráno byl až do půl osmé na chodbě i na pokojích klid! Takže až se zase dočtete v denících "Vstávala jsem v 5.00", víte, co si máte pomyslet. Odpoledne se chystáme do městečka, a pak se uvidí podle počasí. 14.00 Tak nic. Prší. Bude tělocvična.14.30 Nakonec jsme ven šli (jenom krápalo) a vyzkoušeli oblečení pro zítřejší výpravu do Adršpašských skal. Došli jsme do Teplic nad Metují, vysvětlili jsme dětem, že tohle je opravdu to město, do kterého jsme šli (jsou tam jedna potraviny, papírnictví a lékárna). Po návratu jsme Otesánkovali v tělocvičně a závěrem děti prošly rychlokurzem balení. Zvládly to nad očekávání. 19.30 Teď se všichni myjí (i ti, co tvrdili, že se mýt nebudou) a čekají na večerní čtení. Tak dobrou!

Z deníků:

Ráno jsem se probudila v 7:30. V 8:00 jsme šli na snídani, tam jsem si dala hotdog, bylo to moc dobré. Po snídani jsem si psala deník a ono prší! Na chvilku přestalo pršet a šli jsme do města, tam jsme si mohli něco koupit. Do deníku nechci psát, co jsem si koupila, protože když si ho bude číst maminka, tak to uvidí a já to chci mít jako překvapení. Taky jsme oblékli Terku vším oblečením třeba tričky s krátkými i dlouhými rukávy, ponožkami, čepicemi, nákrčníky, až byla hodně tlustá. A na závěr měla Ádi pláštěnku, vypadala hodně srandovně. A do tělocvičny jsme ji museli táhnout. Pak si Otesánci dali 4 kolečka a co z ic spadlo, to se nepočítalo. Pak se krmili koblihou, Terce se prý chtělo blinkat. Ale dala to!!! A pak jsme svlíkali oblečení a počítalo se, kolik mají vrstev. Terka měla 43 vrstev. Pak jsme šli na večeři, to byl studený talíř, a pak jsme to všechno museli poskládat. A pohádka se mi líbila hodně! Verča

Ráno byl k snídani zase švédský stůl. Po snídani jsme se šli učit matiku. K obědu byly těstoviny s omáčkou a asi vývar. Po obědě jsme šli do města nakupovat. Já jsem si koupil haribo plážové a ostružiny s malinami. A pak začalo pršet. Ke svačině byly koblihy. Ve městě jsem si ještě koupil zmrzlinu, která je podle Tomáše nehygienická a byl v ní extrémně kyselý prášek. ..... Honza

….. Po nákupu jsme došli do penzionu, tam jsme měli chvíli volno a potom nás zase svolali do tělocvičny. V tělocvičně nám řekli, že každá třída se má rozdělit na holky a kluky a že si zahrajem na Otesánka, a tak máme vybrat jednu holku v té holčičí skupině a kluka v klučičí skupině a že na něj maj navléct co nejvíc. No a v naší třídě v té holčičí skupině jsme to byla já!!! No a tak jsem na sobě měla 12 triček, 5 kalhot, 8 nákrčníků a šál, 5 čepic, 4 svetry a 3 bundy, jo měla jsem to těžký. Měla jsem druhé místo, protože jedna holčička si navlíkla o 1 kousek oblečení víc, než já. Tak jsme byli naštvané. Pak jsme šli na večeři, měli jsme studenou večeři, ale byla moc dobrá, dala jsem si rohlík s pomazánkou a šunkou. Mňam! Po večeři jsme šli do té tělocvičny skládat všechno to oblečení. Pak jsme šli na pokoje zahrát si k holkám Černého Petra a ke Křečmířům na čtení. A potom už spát. Terka

Perličky z deníků:

Dneska ráno mě vzbudil bagr.

Ráno jsme se probudili přesně před třemi minutami zvonění budíku.

Po snídani jsme se učili a učili a učili a pak byla přestávka a po přestávce jsme se zase učili a učili a učili a těsně před obědem jsme se to naučili.

K obědu jsme měli divnou rajskou, ale moc mi chutnala, mňam!

K večeři nebylo nic.

Potom bylo večerní čtení, které bylo u nás a stal se tak historický moment, kdy jsme si pokoj uklidili.

Úterý 25.4.2023

Ráno nás probudilo sluníčko, takže se snad dnešní výlet do skal povede. Pojedeme vláčkem kolem 14 hodiny, návrat plánujeme o půl sedmé. 18:35 Jsme zpět a právě jíme pečené kuře. Výlet se povedl, děti zjistily spoustu věcí: Že to oranžové na zdi je poštovní schránka, jak funguje kouzelné slovíčko prosím, že k jezeru mohou vést dlouhé schody, že kdo zvolí kratší trasu, není bábovka a spoustu dalšího. Jdeme se umýt a do hajan. Dobrou.

Z deníků:

V 7.10 jsem měla za dveřmi první deník, dávám ho skoro celý, abyste měli doprovod k fotografiím.

..… Když jsem jedla, všichni stáli u okna, tak jsem se šla podívat, co se děje, když jsem se podívala, skákaly tam dvě veverky a honily se tam. Potom se vyhlašovaly soutěže, jako pexeso a Otesánek. Pexeso náš tým vyhrál, no a u Otesánka jsme byli druhý. Když skončila snídaně, šli jsme si na pokoj rozdělit bonbóny a aby nám to vyšlo, nějaké jsme dali paní učitelce. Hned potom jsme se šli učit, učili jsme se matematiku, ve které jsme se učili nové věci, učili jsme se Biland, to je země bez čísel. Potom jsme měli psát deníky, ale já už jsem měla včerejšek napsanej, tak jsem si psala dnešek. Když jsme si napsali deník, mohli jsme jít na trampolínu. Potom jsme šli na oběd. K obědu jsme měli plněný knedlíky, byly strašně dobrý. Po obědě jsme měli polední klid, ale jenom na hodinu, protože nám jel vlak, ale nevím přesně v kolik hodin. Vlakem jsme jeli jenom jednu zastávku. Jeli jsme do Adršpašských skal, bylo tam hezky, i když už jsem tam byla. Jednou jsme šli k takovému vodopádu, kterej byl velkej, ale tekla z něj málo voda a paní učitelka řekla, že když řekneme třikrát za sebou Krakonoši, dej nám vodu, tak ona se ta voda spustí víc. Také jsme šli do takových dost prudkých schodů, které byly ze dřeva, docela jsem se bála. Když jsme ty schody vyšli, tak tam bylo jezírko a dvě lodi, na jednu jsme si měli sednout, byl tam i pán, který nás vezl tou lodí a povídal různé věci. Potom jsme sešli na takovou cestu, kde se paní učitelky rozhodly, že udělají dvě skupiny, jedna skupina šla delší cestou a ta druhá šla kratší cestou, já jsem šla kratší, protože mě bolely nohy a stejnak jsem už tam byla, tak mi to moc nevadilo. Když jsme vyšli ze skal, tak tam byl obchůdek, kde prodávali různé věci, přemýšlela jsem, že bych tam koupila nějakou věc pro rodiče, ale nekoupila, protože to tam bylo moc drahý, ale byly tam pěkné věci. Potom jsme šli na vlak, zase jsme jeli jednu stanici. Potom jsme se vraceli do penzionu, kde jsme měli večeři, bylo kuře s rýží. Po večeři jsme měli volno a potom jsme měli večerní čtení a šli spát. Adélka

Vstali jsme v 6 ráno, počkali jsme 2 hodiny na snídani. Po snídani jsme jeli do Bilandu (v matice) (jako). Prostě jsme se učili matiku s grošema. Potom jsme šli na oběd a po obědě byl polední klid. Po poledním klidu jsme jeli do Adršpachu. V Adršpachu jsme šli do skal. V jedné skále byl vodopád, a když jsme řekli Krakonoši, dej nám vodu a nakonec prosím, Krakonoš přišel s kbelíkem vody a polil vodopád. Potom jsme šli po cestě až na nekonečné schody a když jsme je vyšplhali, bylo tam jezero, po kterém nás pán vozil, pádloval, já nevím. Když nám říkal, co je na rybníku, trochu jsme se zasmáli. Byl tam třeba Klacík Pepík, Jožin z Bažin kterej vypadal jako perník, čistička vody, nebo co to bylo, taková trubka s názvem Titanic, byli tam aligátoři, pařez, na kterém byla maska indiána a další. Potom jsme vystoupili a šli pomalu do penzionu. Šli jsme na večeři a potom na čtení a teď spát. Péťa

…. Pak jsme jeli do Adršpašských skal. Šli jsme dlouho, pak bylo rozcestí, mohli jsme jít delší cestou s nebo kratší cestou, já jsem šel tou delší cestou. Pak jsme jeli zase zpátky. Matýsek

… Potom jsme jeli jednu stanici vlakem do Adršpachu. Byly tam skály ve tvaru třeba s názvy Rukavice, Dvojčata, Sloní náměstí, Milenci nebo Starosta a Starostová. Potom tam bylo úplně modré jezero nebo hrozně úzká myší díra. Potom jsme jezdili na lodi po přehradě, kde se už utopili 4 lidi a hrozně se to kývalo. Taky jsme se šli podívat na velký vodopád, kde když se 3x řekne Krakonoši, dej nám vodu, tak začne padat víc vody. Podle mě stál týpek nahoře, a když jsme to zařvali, tak zvedl hráz. ….. Honza

..... Když jsme tam vešli, byl tam velký modrý rybník. Po chvilce procházení tam byl vodopád v jeskyni. Byla tam pověst, že když zařveme Krakonoši, dej nám vodu, Krakonoši, dej nám vodu, Krakonoši, dej nám vodu, prosím, potom tam teče obří vodopád. Podle mě tam byl zvukovej senzor, který byl naprogramován, aby když uslyší prosím, otevře se hráz. Potom jsme vyšli velký schody. Když  jsme je vyšli, mohli jsme se projet lodí. ….. Jarda

Perličky z deníků:

Už je ráno? Aha, není, tak jdu zase spát.

Po snídani jsme s paní učitelkou jeli do Bilandu. Přitom jsme seděli na židli v jídelně.

Nestihl jsem psát deník, ale měl jsem jahody s čokoládovými kuličkami s mlékem.

Pak jsme šli na oběd, byl dobrý, ale zapomněl jsem, co to bylo.

Adršpašské skály jsou nádherné. Byly tam i veliké stromy, které rostly v krásně zeleném mechu. Jen ty skály mi nic nepřipomínaly.

Výlet to byl dobrej, ale měl jsem nohy vyklepané jak kuřecí řízek.

 

Středa 26.4.2023

Ráno, když jsem procházela v sedm hodin pokoje, většina dětí buď ležela, nebo psala deník. Venku bylo hezky, tráva již uschla, takže se děti po usilovném psaní deníků dopoledne proběhly na sluníčku při vybíjené. Bylo teplo a teplé bundy končily na trávě. Odpoledne jsme se vydali na cestu za pokladem. Žádný z pokladů nezůstal nenalezen a ti, co měli větší štěstí se rozděli s těmi, co štěstí (nebo pozorné oči) neměly. Zbytek večera strávili někteří na hřišti a jiní odpočívali. Po večerním čtení jsme vyrazili se statečnými na noční procházku. Vrátili jsme se bez nehod a všichni hned zapluli do peřin. 

Z deníků:

….. Když jsem se dočkal snídaně, tak jsem se pořádně najedl. Po snídani jsme měli psát deník, ale nemusel jsem, protože jsem ho dopsal ráno. Když ostatní děti dopsaly, tak jsme šli na oběd. Po obědě jsme šli hledat poklady, byli jsme ve skupinách. Sice jsme nic nenašli, ale nebyli jsme sami. Přestože jsme nic nenašli, dostali jsme taky bonbóny. Po hledání pokladu jsme šli na večeři. Byla žemlovka, tu jsem nikdy neměl, takže jsem ji poprvé ochutnal. Bylo to dobré a vypadalo to jako toust s cukrem a jablkem. Po večeři jsme šli na čtení, ale potom paní učitelka řekla, že půjdeme na bojovku. Dali jsme si oblečení přes pyžamo a šli jsme do temného lesa. T. se bál, a tak se mě držel za ruku. Jediné, co jsme viděli, byly stromy a svítící tyčky, které nám ukazovaly cestu. Když jsme došli do cíle, tak tam byla bedna a mohli jsme si z ní vylosovat nějakou hračku za odvahu. Potom jsme si sedli na zem a dívali se na hvězdy. Byly vidět mnohem líp, než v Praze. Po bojovce jsme si lehli do postele a usnuli. Zdenda

Perličky z deníků:

Když jsem se probudil, tak mě trochu bolela hlava. Pak jsem šel hrát vybiku.

K obědu byl divný řízek.

Když jsme začali hledat, tak jsme hledali a hledali a hledali, pak nás to pomalu přestalo bavit, ale furt jsme hledali a hledali a hledali a nakonec jsme ho nenašli, ale přesto jsme něco dostali. …..

Byl jsem naštvaný, protože můj tým mě neposlouchal.

Když jsme to došli, měli jsme si vzít odměnu, ale vzali jsme si ji až ráno, protože jsme nemehlové.

Když jsme už šli spát, tak jsem se ještě trochu bál.

 

Čtvrtek 27.4.2023

Navzdory předpovědi počasí nám do pokojů svítí sluníčko. Počkáme, až oschne tráva a půjdeme nachytat ještě trochu vitamínu D. Odpoledne máme naplánovanou dobrovolnou akci - cestu na Lysý vrch, zapsala se již půlka třídy. Večer už budeme balit, ale pokud to bude jako minulých letech, tak na naši výzvu k balení nám polovina dětí oznámí, že už má sbaleno.17:15 Na Lysý vrch šlo nakonec jen šest statečných, s ostatními jsme šli na sluníčko na hřiště. Chtěli jsme cestou navštívit Pustevnu. Sice byla zavřená, ale měli jsme vynikající příležitost podívat se, jak se ručně vyrábí trámy a jak jsou osazené. Ačkoli nevím, zda to děti vůbec postřehly, protože hřiště bylo na dohled.

Po večeři jdeme balit a ano, řada dětí už má "sbaleno". A prosba k rodičům - pokud v kufru najdete cizí oblečení, boty atd. prosím, aby vše děti přinesly v úterý do školy, kde proběhne výměna. Děkuji.

Z deníků:

To bude hodně o vůli .... Jsem zvědavá, zda během dobalování, úklidu a čekání na autobus děti dokáží něco napsat. 

 

Ráno jsme se vzbudili a jako vždycky jsme se nudili. Po snídani jsme se učili matiku a tak jsme se učili a učili a učili. Pak jsme šli psát deník a tak jsme psali a psali a psali. Po obědě byla polední nuda a tak jsme šli na návštěvu ke Křečmírům a tam jsme hráli. Po polední nudě šli někteří na Lysou horu a ti, co nešli, šli s paní učitelkou na hřiště a tam jsme si hráli a hráli a hráli. Když jsme přišli, tak jsme šli zase ke Křečmírům a hrát vybiku. Po véče bylo večerní čtení. Kryštof

….. Po odpoledním klidu jsme se měli připravovat na Maruščin výběh. Jedna skupina mohla jít, druhá zůstat v penzionů a třetí běžet, bylo to 4 kilometry a Áďa se rozhodla, že bude běžet. Já s Aničkou a Amálkou jsme šly. Áďa říkala, že je to v pohodě. Tak jsme se připravili a Áďa s běžící skupinou vyběhli, my jsme šli napřed s paní učitelkou Jitkou. Nejdřív z běžící skupiny odpadla Róza, potom jsme šli dál a odpadla Áďa s Adamem. Tak jsme šli s nima. Dorazili jsme na Lysý vrch. Potom jsme šli dolů, až do chaty. ….. Terka

Perličky z deníků:

Dneska se nic moc nedělo a nemám šajna, co mám napsat.

Potom nám říkali něco o balení a o odjezdu.

 

Pátek 28.4.2023

Máme zabaleno. Děti si balily samy, takže otevření kufru na vlastní nebezpečí. Nyní na prázdných pokojích dopisují deníky a pak si nejspíš půjdeme na sluníčko číst, abychom ty následující dvě hodiny čekání ve zdraví přežili.

 Z deníku:

Vstal jsem v 5:55 a povídal, ale pak jsme byli naštvaní, protože nad námi vrzaly židle., ale pak byla snídaně. Zase jsem si dal křupky s mlékem, ale začínám na těch křupínkách být závislý, ještě, že už odjíždíme. A po snídani jsem šel uklízet, protože v deset odjíždím a taky protože jsem večer neuklízel, ale víc toho o včerejšku napsat nemůžu, protože to už jsem napsal jinde. Po úklidu a vyndání kufrů z pokojů k nám přijel autobus, přijel o trochu dřív. A potom učitelky prohledaly pokoje, já jsem nic nezapomněl a dostali jsme velice dobrou svačinu. Autobus vypadal na první pohled luxusně, a taky, že byl! Až na to, že mi přišlo, že tam je málo místa pro nohy. A taky tam byl držáček na pití, ale moje flaška byla moc velká. Ale ty stolečky byly dobrý. Pak jsme zastavili u benzínky. Ale po chvíli jsme odjeli. A taky jsem pod sedačkou hledal boty a našel jsem je. A pak už jsme byli na benzínce, kde už na mě čekala moje máma, šel jsem domů a říkal jsem jí co se zajímavého stalo a byl jsem doma a po chvíli jsem šel spát. Bořík

Hodnocení školy v přírodě

Ubytování bylo docela dobrý, ale co bylo ještě lepší, byla kuchyně. Výpravy se mi moc líbily, ale co se mi nelíbilo, byly nohy po výpravě. A nevím proč, ale líbila se mi sprcha. Hry se mi také moc líbily, ale byly by ještě lepší, kdybych  jich víc vyhrál.