Ve čtvrtek 23.6.2016 jsme konečně vyrazili na dlouho očekávaný výlet do Mirákula v Milovicích. Už jen samotná doprava byla pro děti dobrodružstvím. Pro nás učitelky to bylo dobrodružství určitě, ale vše klaplo na minutu přesně - tedy cestou tam. Jeli jsme autobusem na Divokou Šárku, odtud tramvají na Masarykovo nádraží, vlakem do Lysé nad Labem, pak vlakem do Milovic a přistaveným autobusem do Mirákula. Dorazili jsme ještě před desátou, kdy otevírají, takže jsme měli před sebou skoro šest hodin zábavy. Tedy děti! 

Tunely, bludiště, lana, trampolíny, cesta úzkokolejkou a prohlídka vojenské techniky, hrady, oběd a zase trampolíny, houpačky, tunely, sprcha, bludiště, hrady, lesní stezky...... Naše prvotní vize držet děti pěkně pohromadě a chodit od atrakce k atrakci vzala za své hned na té první - děti vlezly do tunelu a vynořovaly se každé někde jinde. Po počátečním zoufalství, že už je nikdy nenajdeme, jsme zvolili variantu SKUPINKA - STÁLE SPOLU - ASPOŇ JEDEN TELEFON! A fungovalo to. Děti se chovaly zodpovědně, vzájemně se hlídaly, dodržovaly čas kontrolních srazů. Paráda, zaslouží si velikou pochvalu.

Unavení, zpocení, špinaví jsme nastoupili zpáteční cestu, která měla být klidnější, bez přestupu v Lysé. Ale nepřijel nám autobus, takže 35 stupňů, rozpálené parkoviště, 44 dětí a čtyři zoufalí dospělí. Ale měli jsme kliku, protože za minutu v dáli odjížděla linka k vlaku. Doběhli jsme a pak už zdárně dorazili do Prahy. Ještě že už budou prázdniny!

Něco málo najdete ve fotogalerii - fotit nebyl čas. Děti byly stále v pohybu a než jsem je zaměřila, byly fuč. Takže mám zdokumentovaný vlak, čekání na oběd, zase vlak ap.