Krokování

Pro krokování používám jednoduchý krokovací pás - zalaminovaná čísla na A4 slepená k sobě izolepou (drží již 5 let). Pro krokování používám stranu bez čísel, pro schody s čísly. Rozbalím to, co potřebuji - napřpouze kladná čísla a když děti "nemají kam krokovat, slavnostně rozbalíme červená. Záporné znaménko nepotřebujeme - děti vyjádření "mínus jedna" začnou používat automaticky po fázi "jsem na červeném čísle".

Krokovadlo na lavici to byl tedy oříšek! Nejprve to byly různé papírové metry, potom papírová číselná osa přilepená širokou izolepou. Jenomže jak děti šoupají po lavici sešity a učebnicemi, po půl roce už nevypadala nejlépe a pravidelně jsem přípravný týden trávila čištěním lavic a lepením os nových. Opět vyhrála laminovačka. Nyní osu vytisknu na A3, zalaminuji a nalepím oboustrannou lepící páskou (nemusí být po celé délce, dávám tak třícentimetrové kousky na kraj a doprostřed - abych se doplatila). Vydržela tři roky. Nyní budu lepit osy nové pro nové třeťáky

S čísly nebo bez čísel? Jelikož jsem u nás na Dědině dlouho učila Hejného metodou jediná a přebírám děti ve třetí třídě, s krokováním stejně jako s ostatními prostředími jsme začínali. Proto jsem dala i na lavice klasické krokovadlo bez čísel a na něm děti krokovaly (panáčky z Kinder vajíček). Když přišly Schody, lihovým fixem jsme dopsali nulu (kterou dosud děti používaly jako start) a kladná čísla. Když jsme se dostali do čísel záporných, dopsali jsme záporná čísla bez minus. Jakmile někdo přišel s tím, že místo červená jednička můžeme říkat minus jedna, slavnostně si děti dopsaly před červená čísla znaménko mínus. V letošním školním roce (2016/17) budu mít díky kolegyni konečně děti, které se učily Hejného metodou již v první a druhé třídě a krokování mají tedy již zavedeno. Proto letos již použiji rovnou osu s čísly.