Na dnešním kroužku Matematické chvilky (18.11.2010) se nás ve druhé skupině sešlo málo, protože šest čtvrťáků onemocnělo. Byla jsem tam tedy já, pět dětí ze čtvrté třídy a studentka na praxi. O to zajímavější "chvilka" to byla!

            Pohybovali jsme se v prostředí Dědy Lesoně. Po úvodní rozcvičce jsem dětem zadala tři soustavy rovnic, které jsem napsala na tabuli a které děti měly samostatně vyřešit. Podařilo se mi ale omylem do poslední rovnice zakreslit o jednu zelenou masku více. Chvála chybě!

Děti beze slova řešily a kdo měl hotovo, měl si přijít řešení nechat zkontrolovat. Dlouho se nic nedělo, až se ze třídy začalo ozývat nespokojené šuškání. Teprve nyní jsem na chybu přišla, ale naštěstí zachovala klid.

Adéla: "To nejde..."

David: "Tam musí být chyba!"

Marek: "Ne, ne - to by nám to tam paní učitelka nedávala!"

Já: "Úplně klidně to tam dám!"

David: "A má to řešení?"

Já: "Co myslíš?"

David: "Ta třetí."

Já: "Třetí?"

David: "No, třeba že pro sedmičku nemám zvíře a klidně může být 4+3=x!"

Já: "Aha, jako že v Lesoňovi to nemá řešení?"

Marek: "No".

Já: "Tak má nebo nemá? Pojďte, vezmeme to popořádku."

 

A nyní jsme naprosto bez problémů zkontrolovali první dvě soustavy.

 

Já: "A co tedy ta třetí? Má nebo nemá řešení?"

 

Adéla: "Nemá. Protože když si červenou masku dám do té první, tak to bude

a když si to přepíšu jako Milan - ne, Naďa z učebnice, tak by to muselo být 2x + 2 + 2x = 11. A 2x a 2x jsou 4x, plus 2 = 11, takže 4x by muselo být 9."

David: "To by tam musela být čtvrtka."

Já: "Čtvrtka?"

Adéla: "No kočka a čtvrt."

Já: "Výborně! Tak rozčtvrtíme berana - ten půjde dobře. Zadní noha, přední noha ..."

Adéla: "Nééé, to by musela být čtvrtka myši - jinak by to nevyšlo."

Já: "A proč?"

Marek: "No protože beran je 6, půlka jsou 3 a z nich půlka je jeden a půl a ne čtvrt."

Já: "No jo, takže 4x = kočka, kočka, kočka, kočka a ke každé kočce ještě čtvrt myši.

a nyní jsem chtěla nakreslit čtvrt ikony myši. Nevěděla jsem jak, tak jsem se obrátila k dětem.

 

Já:"Jak ji mám říznout? Uši zvlášť, čumák zvlášť ..."

Marek: "Na půlku by to šlo dobře, takhle".

Já: "A na čtvrtinu?"

Překreslila jsem obrázek do čtvercové mříže. Napětí bylo veliké. Sama jsem nevěděla, co z toho vznikne.

David: "Neumíme ten kruh. To neumíme spočítat. Ten trojúhelník by nějak šel, ale ten kruh?"

Marek: "Jde to! Takhle!"

Já: "A co tedy trojúhelník? Jaký má obsah?"

Adéla: "Šestnáct."

Já: "Takže?"

Adéla: "Takže půlka z něj je 8 a to by šlo třeba takhle."

David: "To vypadá divně ... "

Já: "Co se ti nelíbí? Je to polovina?"

David:" No je, ale ... ale vždyť Mario nebo Vasil nebo kdo to byl v učebnici rozdělil trojúhelník na dva stejné, že udělal čáru ze středu strany. Takhle."

 

Já: "Výborně! Souhlasíte? Máme trojúhelník i půlkruh na půl, takže je to celé na půl?"

Marek: "To se mi nelíbí, takhle jsme ji moc rozřezali."

Já: "Tobě se nelíbí, že je to moc kousků, viď? Šla by myš rozřezat na čtyři celé kusy? Tak, aby to byly čtvrtiny?"

David: "Jóóó... Tu čáru udělám jinde."

Já: "Hezký! Souhlasíte?"

Děti: "Je to jedno."

Já: "A druhá polovina je rozdělená stejně?"

Za souhlasného přikyvování dokončuji obrázek.

Já: " Takže kdo je za zelenou maskou?"

Děti: "Kočka a čtvrtmyš."

Já: "Tak, a to je naposledy, co jsme někoho čtvrtili, od příště už to je zakázáno!"

 

(Chudáci netuší, že budeme půlit děti)