Úterý 22. dubna 2014

Dojeli jsme na Kodreu a jakmile jsme vše společnými silami odnosili, začalo pršet a to tak, že hodně! Ubytovali jsme se (bez problémů), naobědvali (výtečně), vybalili (asi tak na měsíc), počkali, až přestane pršet (jenom chvilku) a šli se projít (všude kvetou blatouchy). K večeři byl segedínský guláš - polovina dětí hlásila, že ho nejí. Nicméně tatáž polovina slupla guláš jako malinu a šla si přidat. Rekord - 8 a půl knedlíku. A to je první den! Co bude za týden?

Deník: " Když jsem ráno vstala, moc jsem se na školu v přírodě těšila. Nemohla jsem se dočkat a málem jsem nedojedla snídani..... Když jsme přijeli, tak jsme se ubytovali a vybalili. Pak jsme šli na oběd. Potom byl polední klid a my jsme trénovali na flétnu a minipiano. Po poledním klidu jsme se šli porozhlédnout ven. Zastavili jsme se i na hřišti. Pak jsme měli poradu, co bychom chtěli na škole v přírodě dělat. Potom jsme šli na večeři. Byla moc dobrá! Potom jsme si na pokoji dopisovali deníky. Holky se šly podívat ven a Sába hrála fotbal. Byl to úžasný den, ale podle mě to ještě nekončí! V osm jsme šli na sraz a společně si šli pro buchtu, abychom neměli hlad. Potom jsme se šli osprchovat. Když jsme se osprchovali, tak všichni přišli k nám na pokoj a paní učitelka nám četla knížku jménem Bronzový poklad. Když všichni odešli, zapnuly jsme si na chvíli baterky a svítily jsme na sebe. Slyšeli jsme, že někdo jde, tak jsme je rychle vypnuly. Byl to Vojta! Všichni jsme se divili, co tady Vojta dělá. Ptal se, co je večerka. Tak jsme mu to vysvětlili a on šel zase spát. My jsme ještě chvíli mluvily a potom šly spát taky."       Kristýna P.

Hlášky z deníků: 

Také jsme měli nějaký čas na umytí zubů a sebe. 

Začali jsme hrát hru jménem rozmotávaná, pak jsme to vzali kolem hřiště a rovnou jsme si tam i zablbli.

Středa 23. dubna  2014

Dnes jsme se probudili do krásného slunečného dne. Vážně! Dopoledne jsme se SAMOZŘEJMĚ učili! I odpoledne se skládalo převážně z výuky. Měli jsme tělesnou výchovu, vlastivědu, přírodovědu, hydrologii, český jazyk, matematiku, botaniku, pracovní činnosti, zeměpis a plnili jsme všechny klíčové kompetence - umění řešit problémy, osobnostní výchovu, enviromentální výchovu, komunikační dovednosti. Co konkrétně se  (snad) dozvíte z některého deníku (pokud ho děti před snídaní dopíší). Zatím beze slov ve fotogalerii.  

Deník: Po snídani jsme se šli učit a pak šli do smíšeného zboží a tam nám paní učitelka koupila nanuky. Po nanukovi  jsme šli na hřiště. Tam jsme si hráli a po hraní jsme si sedli ke stolu a dělali jsme příběh. Potom jsme šli dovnitř a dělali jsme to samé, ale ve skupinách a o smajlíky.    Kačka 

Pak jsme venku hráli na pašeráky. Byli jsme rozděleni do družstev po devíti. Všichni jsme se museli dostat na druhou stranu, ale nemohli jsme tam dojít po svých. Takže jsme se tam navzájem donesli. Potom jsme šli bažinami a museli jsme pomáhat prvňákům. Někteří  prvňáci se báli přejít ten potůček po kamínkách a větvích. Když jsme se vrátili, tak jsme se museli převlíct. Po večeři bylo vyhlášení výsledků a potom jsme mohli jít ven (já jsem šla). Když jsem přišla z venku, tak jsem šla pro buchtu, potom jsme se umyli a pak k holkám na čtení.     Kristýna P.

Jiná verze (dodána pozdě): Hned ráno jsme si přivstali a šli na snídani, potom jsme se šli učit ale né moc dlouho, protože jsme vyrazili na dlouhou a úmornou cestu do bažin! Asi tak půlka třídy byla od bláta a hned jak jsme dorazili, tak jsme dali boty do sušárny. Kromě mě, já jsem dal boty do umyvadla a myl je.   Vojta

Hlášky z deníků:

Ráno nás v 6.00 vzbudily holky, že chtějí učesat. Snídaně byla i přesto dobrá.

Po snídani jsem já a kamarád zapomněli jít na výuku, protože jsme si o něčem povídali.

...pak jsme museli přejít potok, pak bažinu a před koncem lesa tam byla velká bažina! Já jsem do  ní šlápl a málem mi to vzalo botu.

... ale nejhorší bylo, že jsme byli poslední, ale nejlepší bylo, že jsme se zúčastnili. 

Pak jsme hledali v pytli pytláka.   

Čtvrtek 24. dubna 2014

12.00 Máme po výuce - tentokrát to byla převážně vlastivěda. Hned po obědě se jdeme podívat (5 km) na meteorologickou stanici. Snad počasí vydrží - je jasno a vedro. No a večer? Uvidíme. 17.47 Vrátili jsme se v pořádku, počasí vydrželo do poslední chvíle. Nicméně jsem velice zvědavá, co bude hlavním tématem deníků. Asi tuším... A s velkou pravděpodobností se to nebude týkat dneška, ale soboty. 

Deník 1: Když jsme se probudili, tak jsme šli na snídani. Potom psát deník. Ale ne dlouho, protože jsme šli na hřiště a tam nám paní učitelka četla o panovnících. O Břetislavovi, Oldřichovi, Boženě, Jaromírovi II, Otovi a Vratislavovi, to byl jediný král. Možná to všechny bavilo. Vrátili jsme se na oběd. Měli jsme ho dřív, protože jsme šli na dlouhý výlet. Půl hodiny jsme se se Sábou střídaly vepředu, ale protože kluci vzadu šli pomalu, tak šli pak první. Šli jsme okolo lanové dráhy. Došli jsme na meteorologickou stanici. Tam nám pán říkal, že má teploměry v podzemí 20 cm, 30 cm, 50 cm. Potom jsme se zastavili a paní učitelky řekly, že na tu lanovou dráhu půjdem.  A to byl konec, všichni začali řvát.     Klára J.

Deník 2: ... Potom jsme šli na výlet. Výlet byl zdlouhavý a myslil jsem si, že spadnu do příkopu kolem cesty, ale když jsem se zapovídal s kamarádem, cesta šla jako po másle. Když jsme dorazili (celá třída umořená k smrti) šli jsme na zahradu té meteorologiské stanice, kam jsme měli namířeno. Pan průvodce nám dal krátkou, ale zajímavou přednášku a pak už jsme museli jít. Když mi v chatě řekli, že to bylo dohromady 10 km, mohl jsem se zbláznit!      Kuba M.

Deník 3: Ve 12.30 jsme se vydali na meteorologickou stanici. Nejdřív jsme šli vesnicí, mezi ohradami, lesy a nakonec malou loukou. Vyprávěli nám o přístrojích, co měli na zahradě. Když jsme se vraceli, všichni si něco koupili v malém obchodě. Koukali jsme i na lanovou dráhu mezi stromy, kam půjdeme v sobotu. Já jsem si povolila, že můžu na vysoké, jelikož ty nízké jsou ..... no prostě nízké.  Na cestě zpět nám začalo pršet. Když jsme byli v hotelu, paní učitelky nám něco řekly a měli jsme volno. Po večeři jsme šli do předjídelny a rozesmívali ostatní. Nejdřív to byla taková Partička - dostali od diváků téma a každý měl říct větu na to téma. Takto udělat příběh. Potom stejně, ale místo vět řekli vždy jen jedno slovo. Pak buchta. Čtení bylo dobré. Noc překvapivě taky.     Adéla

A abyste se něco dozvěděli také o té meteorologické stanici na Churáňově.

Deník 4: Pán, který seděl vevnitř si nás všiml a šel nám otevřít a pustil nás dovnitř. Ukázal nám ňáké teploměry, které měřily teplotu hlíny a také který měřil vlhkost podle vlasu. Když bylo sucho, vlas se scvrknul  a když bylo mokro, roztáh se. Pak tam byly lahve s trychtýřema a vevnitř byla nádoba na odměření. Pak nám ukázal záběry hvězd nepohyblivou kamerou - byly rozmazané.  Hvězdy na pohyblivé kameře byly nerozmazané, hvězdy byly jasné. A byl tam vidět meteorit, padající ze slunce. Rozloučili jsme se a šli zpátky.   Míša

 

Hlášky z deníků:

Ráno jsem měl výbornou snídani, ale bylo mě z ní trochu špatně.

Po obědě jsme šli na 10 km procházku.

Šli jsme k hotelu Kostel nebo jak se vlastně jmenuje. (Pozn. Klostermann)

 

Pátek 25. dubna 2014  

Zpráva dne - v 7.45 někteří obvykle HÓÓDNĚ aktivní jedinci (všichni jistě vědí)  ještě tvrdě spali.

Dnes po obědě se chystáme na Chalupskou slať, počasí zatím drží. 18.30 My jsme také vydrželi a po 14 km dorazili zpět na Kodreu. 21.05 - neuvěřitelné! Všichni spí (a rozhodně to nehrají). Zítra je čeká další desetikilometrová trasa a všichni se na ni těší (to nebylo ironicky - opravdu se těší). Ovšem deníky dnes tedy určitě nenapíší. Padli!

Napsali. Ráno.

Deník: Ráno jsme se učili matematiku. Odpoledne jsme šli na Chalupskou slať. Zjistil jsem, že Chalupská slať patří do NP a že tamtudy dokázal projít jen Kilián Nowotný, který byl pašerák a říká se mu král Šumavy. Chalupská slať je bažina, pod kterou je 7 m rašeliníku. Tam by zmizela i kráva! Strkali jsme moji hůl (1 metr dlouhou) do rašeliníku. Zapadla tam celá. Potom jsme vytahovali mojí holí pero, které do těch bažin také spadlo.      Honza

Deník: .... Měli jsme přestávku, dali si chleba s máslem a marmeládou, hráli si na hřišti. Potom jsme pokračovali v cestě zpět. Obešli jsme to lesem (pozn. naučná stezka). Když jsme se ocitli znovu u hřiště, byla jsem docela zklamaná, ale zároveň jsem dobrala síly. Konečně jsme dorazili do Kodrey! Byla jsem šťastná! Po té dlouhé cestě jsme byli všichni unavení, ale zároveň jsem ráda, že jsme se takhle vydali na docela náročnou cestu. Moc se mi to líbilo. Už jsem se těšila, až půjdu spát. Hrozně mě bolely nohy. Ještě mě čekala večeře a při čtení jsem málem usnula. Nakonec  jsme šli spát a já usnula brzy. Myslím, že ostatní také.     Klára E.

Hlášky z deníků:

Cestou jsme potkali hřiště.

Šli jsme do poučného lesa, ale blbý bylo, že jsme ho celý obcházeli.

 

Sobota 26. dubna 2014

Všichni nás straší,  že bude celý den pršet, ale my jsme se rozhodli, že ne a naplánovali si celodenní výlet. Ráno skutečně svítilo sluníčko. Šli jsme do lanového centra, které jsme objevili čirou náhodou. A byla to z mého pohledu nejlepší dráha, jakou jsem zatím viděla. Všechny děti respektovaly domluvu a chovaly se velmi zodpovědně. A musím zmínit, že mi udělalo ohromnou radost, když instruktor vyjádřil podiv nad tím, jak děti spolupracují, jak si pomáhají, jak se podporují. Prý to není vůbec běžné a zpravidla ve školách "jede každý sám na sebe". Dalším zážitkem byl starý skokanský můstek - neuvěřitelný pohled! To že nás v samém závěru cesty zastihl déšť nám vůbec nevadilo. Hřebem večera byla talentová soutěž. Vítězná pětice nás všechny naučila svoji soutěžní písničku. Najdete ji zde

Deník:   Dneska jsem si dal dobrou snídani, rohlík a nutelu. Hned potom jsme šli na výlet do monkey parku.  A tam to bylo výborný. Jako první nás naučil, jak se dává na sebe sedák. Hned potom nás učil, jak se máme jistit a hned pak jsme šli na to. 3.B šla na malý překážky. A my, 4.A na velký.  Když to všichni dolezli, tak jsme šli na skokanskej můstek, který byl moc veliký, asi měl 83 metrů. Asi po 50 metrech se mi zvedl žaludek a tak jsem šel dolů. Někdy ve 3.55 jsme dorazili do penzionu a hned jsme měli večeři.     Kuba R.  

Deník: Hned po snídani jsme si vzali oběd. Když  jsme dorazili k lanové  dráze, vůbec mě nebolely nohy. Po přechodu nízkých překážek jsem měla pocit, že nahoru nepůjdu, ale když jsem viděla Terky, řekla jsem si, že to dám. Ovšem hned na první překážce jsem se docela dost začala bát. Kačka mě uklidňovala a říkala, jak to mám dělat. U nějaké třetí překážky jsem dohnala paní učitelku, Kiki a ostatní holky. Za mnou šel Vojta a skoro všude padal (naschvál).  Od asi šesté překážky jsem se přestala bát a šla na jistotu. Na konci byly dvě "lanovky". U první jsem si narazila tvář a u druhé zadek. Magda, která už stála dole, mě povzbuzovala. Na cestě zpět jsme se zastavili u starého skokanského můstku. Někteří vylezli skoro nahoru. Cestou domů lilo jako z konve, tak jsem se Sábou dělala blbosti.     Adéla

Hlášky z deníků:

Když jsem se odvážila jít na vysoká lana, tak jsem měla bobky, ale na konci to bylo lepší.

Protože mám strach z vejšek, no tak jsem si to musel dokázat, že nejsem srab.

Když jsem viděl, jaká je to vejška, tak jsem si myslel, že je to lehký. Ale úplně jinej pocit byl, když jsem byl nahoře.

Já jsem šel  jako první na velkou,  začátek byl nejhorší,  jinak pak to šlo jako po másle.

U posledních dvou překážek jsem úplně ztuhla, protože jsem asi 5 metrů nad zemí měla projet, aniž jsem šla po něčem. Jenom prostě zavěšená. Ale nakonec jsem to dala, takže dobrý.

Pak jsme šli do hospůdky, kde prodávali zelené pivo. Já jsem si ho samozřejmě nedal.

 

Neděle 27. dubna 2014

Celé dopoledne strávili čtvrťáci společně se třeťáky nad angličtinou (ani si nevšimli, že je neděle). Odpoledne jsme se chystali na fáborky, ale začaly padat kroupy, tak jsme nikam nešli a rozhodli se uspořádat módní přehlídku. Povedla se - róby byly úchvatné. Večer jsme se dounavili  diskotékou, ale přesto se ještě většina odhodlala k noční procházce. Byla krátká, ale stačila.

Deník: Po snídani jsme měli Aj. Pracovali jsme se třeťáky ve skupinách.. Nejdříve jsme hráli anglický kufr, ale popisovali jsme česky. Pak pantomima a nakonec jsme měli vymyslet anglický příběh a zahrát ho. Uteklo to a už byl oběd. Po poledním klidu jsme se zase rozdělili do skupin. Každý byl se svám pokojem a když to byly holka čtvrťačky musely si vybrat  třeťáky. Jméno našeho domu bylo Retro móda. Museli jsme navrhnout 1. Večerní šaty - Terka a měla js z povlečení, 2. Sportovní oblečení - Klára, 3 . Na pláž - Vítek, 4. Do společnosti - Filip, 5. Jen tak domů i do města - Sabrina. Moc mě to bavilo. Potom bylo vyhlášení  a my jsme byli třetí. Klára E.

Deník: Po Aj jsme měli odpolední klid. My všichni jsme měli jít po fáborkách. Ale pršelo, takže jsme měli modelink,  kterej byl skvělej. Někdo měl výborný šaty. A hned v 19 jsme měli disco, kde jsme pouštěli písničky, některé byly pomalé a někdy byly rychlé. Jinak byla super disco.Po 20.00 šli prvňáci spát. Ale my jsme vydrželi. Pak nám paní učitelka navrhla noční bojovku. Ale já nešel, protože jsem byl unavený. Asi jsem usnul ve 23.00. Kuba R.

Deník: Okolo 22.00 jsme se začali počítat. Jelikož tedy lilo, nemohlo se nic vyznačit, či co. Z 29 šlo ven 21. Já šla. Když jsme míjeli poslední lampu v dohlednu, byli jsme v bahně. Všichni se ale začali bát, když paní učitelku něco sežralo! Ale né, jen narazila na vodu, kde předtím byla cesta. Takže tam jdeme zítra ráno znovu. Když už jsme byli u lampy, tak jsme šli ten kus samostatně nebo ve dvojicích. Noc jsme přežili. Adéla

Hlášky z deníků:

Na té diskotéce jsem řekl kamarádce, že jí miluju. Pak mi řekla, že je jí to jedno.

Ze začátku byla diskotéka nudná, ale když odešli prvňáci, tak jsme to mohli pořádně rozjet.

Já jsem vypil 1 litr čaje naráz.

Šli jsme na noční procházku, byly tam bažiny a já se hrozně bála.

Když jsme přišli do hotelu, tak jsme šli spát a ani jsme se neumyli.

 

Pondělí 28. dubna 2014

Dnes jsme se probudili do pravého šumavského rána - mlha, sychravo, zataženo. Nevydrželo to ale dlouho a opět nám vysvitlo sluníčko. Ráno děti dopsaly deníky a pak jsme vyrazili do lesa na fáborky. Všechny skupiny pracovaly výborně a prokázaly, že jsou opravdu týmy. Po obědě jsme se museli jít podívat, jak vypadá naše včerejší cesta za světla a pak šli hledat poklad. Na samý závěr nás zastihlo nečekané krupobití, takže jsme dorazili jako vodníci. Nastalo balení (ne všichni to zatím zvládli a budou si muset přivstat) a zítra v 11.00 hurá do Prahy. Přijet bychom měli okolo 14.00. Už se všichni těšíme.